Každý rok od roku 1998 jezdím na Avalcon do Chotěboře. Minulý rok se mi však nepovedlo a tak jsem si řekla, že to musím zvládnout aspoň tento rok. Avalcon se blížil a já jsem se dozvěděla, že na první polovinu se bohužel dostavit nemohu. Po shlédnutí programu jsem zjistila, že jsem přišla jak o Mars, futur. kongres a Star Trek con. Přednáška od Lucky Lukačovičové by mě také zajímala, ale hold smůla. Ani manga a anime tento rok nebude. Tak jsem se podívala i na druhou část programu, která mě zrovna nepotěšila, ale nakonec jsem se rozhodla přeci jenom jet. Aspoň potkám své staré známé. Ve středu v poledne jsem dojela na FF a přišla jsem tak o Eunuchy v Číně. Zašla jsem se registrovat, přežila jsem zmatenou paní, která mi nedala ani materiály. Když jsem se ptala po programu, také nebyl (ale ne její vinou). Tak jsem se šla ubytovat do haly a vzápětí mi bylo zděleno, že se stěhuje do Smetanovy. Vzhledem k tomu, že jsem, ale došla až ke dveřím zjistila jsem, že se tam něco děje. Vlezla jsem dovnitř a co nevidím. Dva lidi jak hopsají po dance padech na skladbu Sakura.

Tak jsem se podívala jak jim to hezky šlo a po Supercalifragilisticexpialidocious jsem se zeptala jestli to mohu také zkusit. Když jsem jela na FF rozhodla jsem se, že na DDR prostě nevlezu a oblezu, co nejvíce přednášek (vzhledem k tomu, že v druhé části jich moc nebylo a ani co by mě zajímaly jsem v místnosti zůstala). Zeptali se mě na jakou obtížnost to chci, tak jsem se zeptala co je pro ně těžké a středně těžké (odpověď byla "něco takovéhleho. (sakura a supercali.)"). Potom se věci zběhly strašně rychle, určitě jsem si to zavinila sama, ale nakonec padla sázka. Jestli odskáču Sakuru na standard (osm tlapiček) tak dostanu šampaňské.

Po chvíli přemýšlení a překecávání jsem se zeptala kolik času mi na to dají. Odpověď byla jeden pokus. Tak co, neměla jsem co ztratit. Zula jsem si boty a vlezla na vyšlapaný prostředek padu. Ten za těch několi dní neustálého chození po něm, nevěděl jaký má mít tvar. Senzory, ale ještě fungovaly. Někdo mi nastavil Sakuru a já jsem se o ni pokusila. Na obdiv přihlížející (i sebe) jsem ji zvládla celkem s přehledem (horší jak C to určitě nebylo^_^) a šampaňské bylo moje. Pak jsem si zkusila i Sakuru na další obtížnost a nezvládla jsem posledních pár šipek, což mě docela namíchlo (druhý den už jsem ji dala a hned několikrát, viz fotka). Po odehrání dalších několika songů (supercali a it's a small world na light/standard) jsem se zeptala jestli si nemůže zahrát na dva pady. Mezitím dorazila moje sestra s dalšími členy posádky USS Avatar. Byla mi nastavena hra na dva pady a já jsem zkusila Sakuru na light (na šest tlapek, ale přišla mi dost primitivní). Nakonec jsem se rozhodla zůstat a pokračovat v hraní DDR. Obvykle jsem hrála s Jirkou (aspoň myslím) a ten měl v oblibě Supercalifragilisticexpialidocious. Vzhledem k tomu, že na standard mě to po druhé hře přestalo bavit zkusila jsem dvakrát dupnout na šipku vzad a pobavit se nad obtížností deseti zelených blikajících tlapek. Ale nakonec jsem to tam nechala a s přehledem odskákala. Pak mě sice trochu bolely nožičky (od voltáže ^_^) ale lidi na střídání vždycky byli.

V pět hodin jsem odešla na svět Warcraftu. Bylo to docela dobré shrnutí děje, ale pro lidi, kterým Warcraft nic neříká to zrovna dvakrát nebylo.

Po přednášce jsem odešla na Semeráda a jeho vlastnosti ohně a vody. Autogen sice nedorazil, ale i tak měnění tvaru rozžhaveného pohrabáče šlo. Hodně lidí z publika si to vyzkoušelo a dokonce si i lízlo (to jsme to ale odvážní lidé). Poté měl přijít na řadu Neff, ale nevím jak to nakonec dopadlo (jestli se vůbec ukázal). Tak jsem se šla aspoň navečeřet, když jsem nezvládla oběd z důvodu hraní DDR. Pak jsem přemýšlela, že bych zašla na poslední pár episod třetí sezóny ENT, ale to jsem si rozmyslela a skončila jsem v čajovně na Gunpowderu. V čajovně obvykle se svými kamarády trávím hodně času, ale lidi nebyli (byli už doma). Tak jsem aspoň opravila chyby v dosti chudém čajníku. Po půlnoci jsem odešla do už nové místnosti DDR, která se nacházela, tam kde se dříve nacházelo Video.

Docela jsem se pobavila když v té malé místnůstce skákalo osm lidi na jednu skladbu, z toho dva na padech a zbytek, někde v okolí, aby viděl na obrazovku. DDR po nějaké době skončilo promítáním Zatouichiho (snad to bylo prvni den...). Musím říct, že ty titulky byly naprosto otřesné. Lidem, co film už viděli se pobavili, ale lituji ty, co to viděli poprvé. Od tří do půl šesté jsem koukala do stropu.

Pak mě to přestalo bavit, zvledla jsem se a odešla do baru, kde jsme si trochu popovídali. Dala jsem si čaj a tousty. Kolem deváte (asi o dost dříve) jsem se vyhrabala a šla zažádat o klíče k DDR. Klíče jsem dostala a dostala jsem na starosti i místnost s DDR, kde jsem strávila zbytek dne. Ještě někdy k večeru jsem si zahrála některé z deskových her. Pak jsem se ale vrátila k DDR. Kolem jedenácté jsme se všichni zhrozili nad fialovou oblohou. Zanechaly jsem pady a comp a vylezli jsme na zeď podívat se na oblohu. Celá zatažená obloha blikala fialovým a růžovým světlem. Zvodnul se trochu vítr. Poté začali blýskat blesky. (jen mezi mraky). Vytáhli se mobily a začalo se fotit. Když se začalo ozývat i hřmění a bouřka se začala blížit trochu jsme zpanikařili a šli vypnout počítač. Nastalo hromadné přesouvání směrem Smetanova. Při cestě jsme ještě udělali několik fotek a sledovali jsme oblohu. Když vítr ještě zesílil zalezli jsme všichni ke svým "postelím". Všichni jsme úspěšně unikli bouřce, která hned na to začala. Silný déšt a kroupy, k tomu hrozný vítr, blesky a hřmění. Něco takového jsem v ČR fakt nezažila. Rozhodla jsem se zbytek "rána" strávit spaním. Dala jsem si na hlavu polštář a po nějaké době se mi podařilo úspěšně usnout. Druhý den ráno čekalo některé lidi překvápko. Vytekly kanály, tak se hromadně vytíralo (nebo utíkalo pryč).

Další den (co nadveřích bylo napsáno, že klíče se vydávají od devíti) jsem si počkala až do půl deváté. Dostala jsem se do baru, kde jsem potkávala účastníky Festivalu Literární Vysočina. Dokonce jsem si mohla přečíst i jejich poezii a dokonce se mi líbila. Po toustech a čaji jsem zalezla na Xenu. Jak už jistě tušíte poté jsem se odebrala do místnosti nadepsané "Dance Dance Revulutions", což jsem následně opravila na "Dance Dance Revolution". Akorát to nebylo moc vidět. Na DDR se mi také jednou podařilo splést si supercali s nějakou jinou skladbou na deset tlapek. Když jsem ji, ale uskákala a nohy mě kupodivu nebolely, dala jsem ihned i Supercalifragilisticexpialidocious. Někdo se prý ráno na své nohy ani nemohl postavit. To můj problém opravdu nebyl, což jsem se docela divila. Na jednu moji skladbu odpovídali asi čtyři skladby zbytku lidí. Zvláště mě to štvalo u Art of War, kdy já jsem jela na heavy a lítala jsem tam jak šilenec a druhý hráč se skoro nehnul z místa.

Také se mi zázračným způsobem povedlo odskákat Suteki Da Ne (u keré jsem se zjevila, že to není možné...a ono to možné bylo). Po pěti a půl minuty jsem dostala pěkné Céčko a nějaké to 130 combo. Když jsem jela poprvé vystřídalo se za tu doby několik lidi na druhém padu. Každý to po několika sekundách vzdal^_^. V pět hodin jsem odešla na Fořtíka a jeho intriky v budoucnosti. Sice jsme odlezli trochu od tématu, ale dobře jsme si podiskutovali. Pak jsem šla hrát nějaké ty deskové hry, kde mě někdo nalákal, abych se šla podívat na barvu měnící kulatou kouřící věc.

V půl druhé ráno byl sraz v baru, který se nakonec uskutečnil před KD Junior. Účastníci "pochodu" si měli zout boty a pokračovat bosa. Tak jsme poslechli a vydali jsme se po studené asfaltové silnice směrem na Brno. Po několika minutách cesty do velmi mírného kopečka, proběhnutí se dvěmi hromadami písku, jsme se dostali na místo. Tam nám bylo zděleno ať jsme potichu a následně nám byla ukázaná ta "věc". Barvu měnila, byla kulatá a i se z ní kouřilo. Následovníci objevitelů magické chotěbořské věci nelhali. Při cestě zpět si někteří z nás zase obuly boty a vyšlo se zpět do KD Junior. Já jsem ještě při cestě sledovala nádherné hvězdné nebe.

Sobotu jsem začala Houdkovou přednáškou Nikola Tesla a věda před stoletím, což považuji za nejlepší přednášku, které jsem se účastnila. Škoda, že jsem nebyla na její dokončení v čajovně. Teď toho lituji. Byla jsem několik minut na počítačové tvorbě obrazů od Coriata. Koukání na hezké obrázky mě nějak přešlo a místo toho, abych se vrátila na Teslu jsem šla na DDR. Tam odtud mě sms "kreslíme si na tabletu" donutila se vrátit na konec Coriatovy přednášky. Tak jsem si nakreslila takový mangoidní sketch, který se docela líbil (ale potřebuje hodně předělat). Kyosuke mě u toho podle vyfotil a to třikrát! Neřeknu kdyby jednou, ale třikrát už je moc.^_^ Jinak mu také tímto děkuji, zachránil mi život vařením velmi dobrých a kvalitních čajů. Coriatova přednáška musela skončit a tím pádem i mé "umělecké dílo", tak jsem se musela zase někam zašít, asi zpět k DDR, ale už nevím. Nepamatuji se. Chtěla jsem jít na japonský horor, ale ten jsem minula. Večer (v noci jsem určitě byla na DDR).

Po DDR se koukalo na CloneWars, které všichni znaly, Ping Pong Matrix a nakonec se dokoukal i Zatouichi. Mezitím se Kyosuke pokoušel zapakovat přibližně 3GB skladeb (které tam nasázel Xsoft, jemuž i já děkuji za to DVD). Nakonec se to povedlo (někdo se asi v Cygwinu upsal).
Poslední den jsme se rozhodli radši odjet a tak jsme po deváte jeli směr Praha. Con jsem si svým způsobem užila, ale mrzelo mě, že většina lidí, co jsem chtěla vidět byla na první polovině. Mít kolem sebe takové velké množství lidí, co jsem na conech ještě neviděla bylo také trochu nepříjemné. Ale ráda jsem se s nimi seznámila a ráda je zase uvidím. Program druhé poloviny také zrovna nebyl nejslavnější. Přístě se musím ukázat na celý con nebo jen jeho první část.