Jakmile se mi dostala do rukou PS2, tak jsem mohla konečně pořádně začít hrát japonské hry. Prvními hrami byly samozřejmě Final Fantasy. Ale japonské RPG nejsou jenom Final Fantasy.

Objevila jsem sérii Arc The Lad. Nezačala jsem hrát úplně první Arc The Lad, ale začala jsem s první verzí na PS2, což je Arc The Lad Twilight of the Spirits. Hra nemá geniální grafiku ani hudbu, ale má celkem dobrý příběh a zajímavý systém boje. Bojový systém je tahový a dobrá taktika v této hře má velkou sílu.

Později jsem objevila hry jako Castlevania, Drakengard nebo Sword of Etheria. Jsou to akční bojové hry, které mě, ale zaujali tím, že mají i příběh a rozhovory mezi postavami jsou dobré. Sword of Etheria má dobrý příběh i myšlenku a je to celkem tajemné. Také se někdo v konami bavil nakreslit všechny možné obličejíky postav. Postavy totiž mění svůj výraz a to docela pěkně(jiné akční RPG nebo RPG to mají také, ale u této hry mě to zaujalo asi nejvíce).

Drakengard byla také hra, co mě celkem překvapila. Když jsem byla v JRC viděla jsem intro ke hře a řekla jsem si v hlavě "sakra tohle vypadá jako hra od squaresoftu, ale neznám to." Pak jsem zjistila, ze je to od SquareEnixu a že hru opravdu neznám. Zjistila, že je to akční bojová hra, ale to mě neodradilo a šla jsem ji zkusit. Grafika nádherná, postavy milé. V Drakengardu 2 jsem si oblíbila Eris, nadřízenou hlavní postavy. Líbí se mi teda všechny postavy, ale k Eris tíhnu nejvíce. Je to nádherně namluené, má to pěkné scény a příběh také ujde. Problém byl ze začátku v orientaci ve vzduchu na drakovi. Také mi dělají problém časově omezené mise. V japonských hrách a japonksých verzích toho času nebývá moc.

Další hra, která byla milé překvapení byla Mortal Kombat: Shaolin Monks. Nemám ráda Liu Kanga, ani Kung Laa a systém v MK: Mythologies se mi moc nezdál. Avšak MK: Shaolin Monks je akční hra, která se už poučila z jiných her tohoto typu. To znamená, že dřívější mortal kombatovské ovládání bylo opuštěno. Nahradilo ho velmi jednoduché ovládání (comba, zvláštní útoky). Grafika se mi také líbí. Nejsem fanouškem "amerciké" grafiky, ale tohle není vůbec špatné. Neruší to jako grafika v některých jiných hrách (NeverWinter Nights, Morrowind). Mortal Kombat Deception je také podle mého o hodně lepší než MK: Deadly Alliance. MKDA jsem moc nehrála, protože se mi nelíbila myšlenka nového způsobu boje a ani arény mi moc nevyhovovali. Ale v MKD se mi zdá, že je vše vyváženější. Změna z jednoho bojového stylu na druhý je jednodušší. Blockery se hodí a jdou udělat přechodná komba (zjednoho stylu na druhý, možná bylo už v MKDA, ale tam jsem tak daleko nedošla). Kombat Chess je docela sranda. Nejsou to zrovna šachy. Spíše takový tahový Mortal Kombat s trochou magie, jinak by to nebyl MK. Také se zde nachází puzzle kombat, což je v podstatě staré známé SuperBub (zapoměla jsem název původní japonské verze). Tato mini-hra je ale okořeněna o zvláštní schopnosti postav. Některé postavy mohou nechat jednou za čas zmizet všechny kostky, nebo můžou třeba uvolnit kraje etc.Koquest mode je tedy něco, co se mi vůbec nelíbí. Aby to, člověk prošel tak jak plus mínus má, musí brát v úvahu, že agresivita je obvykle to, co funguje a takhle obvykle nic neřeším (není to to, co bych udělala jako první). Každopádně je to, ale celkem pěkný tutorial jak se naučit bojovat se všemi bojovníky (a vzhledem k tomu, že je to jediná cesta jak dostat většinu postav, musíme se tím nějak prokousat). MK Shaolin Monks je právě v tomhle ohledu lepší. Člověk nemusí myslet natolik tak agresivně. Není to vyžadováno, někdy musí občas přemýšlet jak přeskákat z jednoho místa na druhé nebo odblokovat zablokovanou cestu.

Na počítači jsem hrála obvykle bojové hry, které pocházely z ameriky. Na PS2 je ale plno japonských bojových her. Hrou, která mě unesla v poslední době je Soul Calibur 3. Předchozí díly byly skvělé, ale tenhle díl je ještě lepší. Nebo má aspoň něco nového do sebe. Jediný mínus je asi story mode. Jedná se o příběh, který končí stejně a po několika hrách budete vědět, kdo vás, kde čeká a co se tam asi stane. Editor postav je velké plus. Mini mise jsou celkem sranda a strategický mód není tak špatný. Grafika krásná, japonský dubbing...co si přát více? Také jsem na PS2 otřepala sérii Tekken, kterou jsem dříve emulovala na PC.

Na playstation jsem také konečně mohla vyzkoušet všechny možné BeatMania games (více info o těchto hrách na http://czech-ddr.info/). První z těchto her byla samozřejmě Dance Dance Revolution (jak můžete vyčíst z názvu stránky). Později se mi dostaly do rukou další hry. DDR je taneční hra, kde používate hlavně nohy. Stejně tak Technomotion, Pump it Up a další. Para Para Paradise je hra pro ruce a více pro "pravý tanec" než Dance Dance Revolution. Dále do této kategorie spadají hry, co vás nenutí hýbat celým tělem jako jsou třeba Pop'n Music, Beatmania a Keyboard Mania. Tyhle hry se mi líbí, protože hráč musí hrát svýma rukama nebo prstama melodii skladeb. Také jsem si vyzkoušela Drummanii, což je simulátor bicí. Ale rychle jsem toho nechala, protože k tomu je opravdu třeba smysl pro rytmus. Ovládat velký buben nohou a pak další bubny rukama pro mě není zrovna to pravé (hlavně se mi ty bubny pletou a nevím, kterou rukou mám bubnovat). Dělat doprovod k melodiím je pro mě dost velký problém. Ale pro lidi, co jsou rytmicky založené to může být sranda a může vás to i naučit jak na bubny hrát. Jednoho dne jsem objevila Donkey Konga (hra v české republice i k dostání). Je to také bubnovací/tleskací hra. Hraje se obvykle ve více lidech, aby se lidi doplňovali a nevyžaduje to moc schopností. Stačí rytmus a trocha rychlosti. Je to hra spíše pro ne moc náročnou zábavu.

Už dlouho mám ráda karaoke a mám doma dokonce pravou karaoke mašinu. Problém je v tom, že většina mých karaoke VCD/DVD jsou v čínštině, což je jazyk, co opravdu nezvládám a japonské karaoke se shání strašně špatně. Každopádně zpívat thajsky je docela sranda. Také se zpíváním na tom nejsem nejlépe. Když jednoho dne vyšla hra Karaoke Revolution, kde vám počítač vyhodnotí váš zpěv (správnost tónu a délku), tak jsem neodolala a hru jsem musela zkusit. Později když jsem marně sháněla jakoukoli verzi Karaoke Revolution, narazila jsem na objevila SingStar od Sony. Singstar je také karaoke hra, která vám hodnotí váš zpěv. Pro nás je zajímavější možná to, že je to hra pro Evropu, takže se shání snadno. Stačilo mi zaběhnout do místního Playstation 2/Games Workshop obchodu a SingStar byl můj. SingStar má plno lokalizací. Najdete třeba německou, španělskou, anglickou, norskou, holandskou nebo francouzskou verzi. Takže máte i z čeho celkem vybírat. Akorát podle mě Sony moc neví, co jsou hity v současné nebo minulé době. Ale je to možná jenom můj názor.