Když jsem byla malá a ještě jsem ani pořádně nemluvila se nám do ruky dostal prví počítač. První hra, kterou si pamatuji, a která se mi líbila spočívala v tom, že ze zhora obrazovky létaly šestistěné kostky (rozuměno v 2d^_^), které hráč musel zařazovat podle hodnoty do příslušné řady. Asi mě to fakt bavilo když si to pamatuji. Po nějaké době se nám do rukou dostaly tři nové hry, ze kterých si pamatuji jen dvě. První byla hra Mach3. Je to taková klasická vesmírná střílečka až na to, že vy nepohybujete vesmírnou lodičkou, ale normální stíhačkou. Co se mi na hře líbilo bylo velké spektrum nepřátel a střídání dne s nocí. Na začítku hry jste vlétli do oblak (nad ně) a zde jste v průběhu dne stříleli na vše co se hlo. Když jste se úspěšně prostříleli dostali jste se bez žádného velkého upozornění do druhého levelu, který se odehrával v noci. Takže místo toho abyste stříleli po černých nepřátelých jste střílely po bílých. Hra se mi hrozně línila i přesto, že jsem se dostala nejdále do pátého levelu (tam mě vždycky sundaly nějaké smějící se hlavy).

Druhou hrou byl snad všem známí Prince of Persia. Nebyla to však plná verze, ale jen dva levely. Ale fakt nás to bavilo. Na konci druhého kola jsme se ale nemohli dostat přes nějaké propadlo. Když se nám to nakonec podařilo, zjistili jsme, že hra je u konce. Třetí hru si nepamatuji. Evidentně mě nezaujala. Po nějaké krátké době se k nám dostal celý Prince of Persia. Mě se v té době vůbec nelíbily bodáky, vždycky jsem na ně Prince nabodla a pak jsem se rozbrečela. Tak jsme začali se sestrou takovou kooperativu. Sestra uměla skákat na rozdíl ode mě a tak jsme se dostali až do třetího kola. Kde jsme potkali nemrtvého kostlivce (to dá asi rozum, když je to kostlivec...ale tenhle se prostě nedal zabít). Nevěděli jsme, co s ním, ale nakonec jsme ho shodili do propadla. Pak jsme potkali další překážku. Cvakáky. Šíleně mi vadil zvuk, který vydávali, ale na rozdíl od Anny jsem je v pohodě proběhla. Úspěšně jsme se dostali až do šestého kola, kde jsme se museli naučit pořadně s princem bojovat. Nakonec jsme to zvládli a slétli do sedmého levelu. Ten pro nás byl dost velkým oříškem, ale dali jsme ho. Čekalo nás překvápko. Začátek osmého kola byl totiž konec toho, co jsme hráli před tímto Prince of Persia. V osmén kole se také nachází jeden nepřítel, který se nechce hnout ze svého místa. Drží svoji pozici jak to jde. Tak tohle zase udělala Anna a pokračovalo se dál. Nakonec se nám hra úspěšně podařila odehrát. Sice nám to trvalo hrozně dlouho, ale uspěli jsme. Teď když ke hře sednu tak ji projdu za 28 minut se třemi životy. Pamatuji so všechno, co v té hře je a co nás překvapilo (jako třeba v jednom kole dva nápoje vedle sebe, kde jeden byl modrý a druhý červený. Na černobílém monitoru se tyto dvě barvy opravdu špatně rozeznávají, tak jsme na poprvé otrávili naše princátko). Je to jedna z her, co znám snad celou nazpamět. Pravda, není to těžké si ji zapamatovat.

Já jsem ještě v tuto dobu hrála Budokan, který mě vždycky překvapil svou žádostí o kód. Zde jsem se naučila všechny znaky rodin a pak pro mě už nebyl problém si pamatovat, které slovo patří ke které rodině (mé začátky s obcházením kódů ve hře). Budokan byla velmi dobrá "bojovka" i když bych to dnes už bojovkou nenazvala. Spíše simulátor bojových umění. Hráč musel udělat napřed nápřah na nějakou techniku a pak ji příslušně dokončit. Pokud člověk chtěl kopnout maegeri (prostě kopnout před sebe) musel stisknout šipku ve směru protivníka a shift (útok). Proto, aby podkopnul nohy bylo třeba se otočit a kopnout (D, L, R, kick). Docela se mi to líbilo. Šipky odpovídaly postupu jak techniku v reálu provést a to se mi hrozně líbilo. Tak jsem věděla jak opravdu bojovat a byla to hra, v které jsem byla lepší než moje sestra. Pravda sestra bojovala s nunchaku a kendou a já jsem zase ovládala tyč bo a karate. V této hře se mi také líbily "kecy" o každém protivníkovi z turnaje. Podařilo se mi dostat do 12 kola a ani nevím kolik je maximum. Můj problém byl ninja v desátem levelu, který mě vždycky rozsekal svýma hvězdicema. Nakonec se mi ale podařilo nechat si čárku u hole a tu jsem na něj spotřebovala a podařilo se mi ho konečně porazit. Pak jsem to zase schytala já od jedenáctky.

Letadélko Jet byla další z černobílých her. Mělo zaúkol bombardovat všechno nepřátelské. Docela nás to bavilo. Trochu náročnější hrou bylo Ufo. Kde jste se museli prostřílet hordou mimozemšťanů a mohli jste se schovávat jen za ne zrovna moc odolné barikády. Ještě složitější vesmírná střílečka byla Geese. Už to bylo docela vymakaný. Museli jste si šetřit střelivo, sbírat střelivo, dobíjet štíty a nenechat se sestřelit velkýma raketama. Zvuk taky ušel na PC Speakera.

486, barevný monitor

Po této hře bylo asi docela dlouho ticho. Když už nás Prince of Persia přestával bavit dostal se nám do ruky nový počítač a k tomu barevný monitor. Poprvé jsme si zahráli Prince of Persia v barvách (a Budokan také), které mě osobně se vůbec nelíbily. Změna byla i ve velikosti monitoru, byl to taky docela nezvyk. Další hry se záhadným způsobem dostaly na náš harddisk a mohlo začít hraní na novo. Prince of Persia 2 byla jedna z těch her. Hra mě hned od začátku uchvátila. Líbily se mi shoty mezi některými levely a hudba. Problém byl, že jsem se ve čtvrtém kole zasekla a nemohla jsem pokračovat dále (ten kostlivec, kterého musíte shodit dolu). Další hrou z této doby byl Wolfenstein 3d. Nevěřili byste jak taková hra člověka může uchvátit, lol. Tuto hru jsme také hráli ve dvou. Já jsem se pohybovala a Anna střílela. Takhle se nám podařilo hru úspěšně dohrát. Já sama jsem hru hrála hrozně často a to dlouho do noci. Párkrát se mi u Wolfensteinu 3d podařilo usnout (teď bych u Castle Wolfenstein nemohla ani zavřít jedno oko).

Každoročně jsme jezdili navštěvovat babičky a tak se stávalo, že jsme se sebrali s bratránky a šli hrát nějaké hry na počítači. První hrou, takto objevenou byl Falcon 4, který jsem si pak na disketě musela vymámit. Jednalo se o pro mě velmi dobrý simulátor letadla a myslím, že také byl. Teď se sama sebe ptám jak jsem si takové množství kláves mohla zapamatovat. Hra to jednoduchá nebyla. Vzlétnout ze zařátku bylo těžké (natož pak ještě přistát.) Další hrou byl Indiana Jones 2. Byla to arkáda s grafikou SNES. Ale za to byla fakt dobrá. Indiana Jones se svým bičem měl zaúkol se promlátit nějakým chrámem zkázy a přiton něco posbírat. Bohužel tuto hru se mi později nepodařilo sehnat.

Targhan, hra podobného stylu nás také zaujala. Targhan (takový tarzan, umějící kopat, máchat s mečem a házet hvězdice) procházel džunglí a zabíjel nepřátele. Velmi zlé nepřátele (lučištníky a psohlavce) zabíjel házením hvězdic, kterých tam nebylo mnoho. Ohnivého psa na konci prvního kola, ale musel částečně dobít mečem nebo rychle vylézt po laně, kde se po většinou nechal zabít nějakým lučištníkem (což byla nakonec žena). Po několika kolech na nás, hra vyplivla zprávu, že toto je jen demoverze a mi jsme měli smůlu. Když nás přestalo bavit mávat mečem, šli jsme si zahrát hru v adresáři "karate". Byla to zase arkáda (v té době asi nejoblíbenější druh hry). Váš hrdina byl nějaký černovlasý človíček v bílém kimonu. Ten měl zaúkol zachránit nějakou princeznu, kterí se nacházela v nějakém paláci v horách. Vyběhli jste ze své začáteční pozice a dobéhli jste k první čínské bráně. Tam na vás vyběhl nějaký bojovník s ptačí maskou na hlavě a tmavém oblečení. Tak jste pokračovali dále, protivníci se množili a nabírali postupně na síle a začali používat zbraně. První soupeř v paláci byl nějaký opravdový pták, který nás vždycky pěkně poklofal, ale nakonec se nám podařilo doběhnout na konec a získat šlechtičnu zpět. Hra byla sama o sobě hrozně krátká, ale docela návyková. Bohužel se mi také nepodařilo zjistit její název. Bratránkům se podařilo i dostat vám snad také známou hru Golden Axe. Dneska se divím kolik japonských her jsem to hrála^_^. Sestra hrála trpaslíka a já za ženskou. Já jsem zkopávala nepřátele z potvor a zabíjela obry. Sestra dělala hromadný masakr a přeskakovala (v šestém stage myslím) velkou propast.

Když nás doma přestal bavit Wolfenstein přešli jsme na Blakestone: The Golden League další doomovku. Toto není střílečka z druhé světové jako Wolfenstein ale z blizké (nebo dálné?) budoucnosti. Tuhle hru jsme opravdu prolezli na 100%. To se mi nestává často, ani ve Wolfenstein se mi to nepodařilo. V té době se all k nám dostal i Wolfenstein: The Spear of destiny.

V hraní arkád jsme pokračovali i nadále a tak jsme narazili na hru Prince of Destiny: Dark Ages. Pobíhali jsme kolem sbírali jablíčka a klíče, zabíjeli jsme netopýry a berušky. Až se nám podařilo dostat do asi 36 kola (problém byl že šla uložit jen jedna hra), kde místo dřevěného bumerangu náš hrdina používal laserovou zbraň. Byla to docela sranda.

Nevím kdy ale někdy se nám podařilo získat hru Logical (ve stejnou dobu jako Prince of Destiny). Tohle byla prozměnu hra, která chytla mě. Za nádherné midi hudby linoucí se z počítače jste odchytávali barevné kuličky, které jste musely po čtveřicích dostat do koleček, kterými jste ty kuličky přemisťovaly. Podle předešlé věty jste to asi moc nepochopili co?. Pokud máte rádi hry jednoduché na princip, který ale procvičí vás mozek a reflexy tak si ji stáhněte někde z netu (hledejte abandonware, hru logical).

Hraní jsme si zpestřovali zimní a letní olympiádou, kterou jsme také hráli ve dvou. Dělali jsme společné rekordy. Já jsem byla dobrý v přesnosti, ale mačkat Enter (nebo k) pro mě bylo strašně těžké. A tak v běhu na 100 m (nebo kolik) jsem skákala a Anna běžela. Udělali jsme rekord 25s. Teď už jsem zvládla 28 vteřin, ale 25 je stále pro mě moc.

Jednoho dne se stalo, že jsme pustili počítač a místo toho, aby naběhl operační systém naběhl Logical. Ze hry se nedalo dostat a tak jsme počítač svěřili do dobrých rukou. Když se počítač vrátil v CD-ROMce se nacházelo CDčko s hrama a na harddisku byla taky docela zajímavá sbírka her. Jednalo se totiž o hry horrorové. Tak jsem se seznámila s Freddy Kroegrem (spelling?) a Jasonem. Freddy se dál i docela hrát. Vy jste byli v roli Freddyho a v noci jste měli za úkol vraždit lidi. Pátek třináctého šel dokoše celkem rychle. Další zajímavou hrou, která nás docela pobavila byla hra s názvem Zombie. Tato hra měla intro, jakoby s divadelní hry, kde se pak z pódia vynořila zelená ruka nějaké zombie. Jako hráč jste se museli vžít do role nějakého ubohého něšťastníka, který náhodou uvízl v tom divadle (nebo co to bylo). Museli jste se prodrat hordami mrtvol ven, což byl opravdu nadlidský čin. Zvládla jsem asi tak 20 sekund hry, takže hra šla také do koše. Na disku byly uložené, ale ještě dvě hry a za ty bych ráda poděkovala tomu, kdo je tam nahrál. První hrou byl Supaplex. Je to logická (a to jako, že opravdu vyžaduje myšlení) hra od Elmer Productions. Hrajete za Murphyho, červenou kuličku (jako pac-man) a máte za úkol sbírat tzv. infotrony. Vaši cestu vám stěžují zlé nůžky, které vás pro následují nebo diskety, které vybuchují. Může na vás spadnout kámen, nebo narazit do místa s vysokým napětím. V této hře jsem excelovala já, ale až poté co sestra přišla na to, jak se hra plně ovládá (nevěděli jsme o držení spacebaru a nějaké šipky, čímž Murphy mohl, spolknout sousední políčko). Tuto hru jsme pojmenovali Antivir (pokud ji znáte možná přijdete na to proč).

Druhou hrou, která změnila můj život je slavný Mortal Kombat (MK) (Midway). Byla to plná verze (s krví a Fatalitami), na což jsem přišla o pár let později, kdy jsem poprvé zavítala do místní herny. Tato hra je známá svou brutálnosti a hlavně fatalitami, něčím čímž jste mohli "dorazit" svého protivníka. Ale ne ledajak, mohli jste mu třeba vyrvat páteř nebo srdce, které ještě pak chvíli bilo nebo ho prostě nechat shořet. Nevím proč, ale tahle hra mě hrozně chytla a hrála jsem ji dost dlouhou dobu potají.

Vzhledem k tomu, že mi bylo asi sedm tak jsem nevěděla jak nastavit ovládání, tak jsem skončila s velmi zajímavém a dosti nelogickým ovládání. Ale jsem na to stále zvyklá a jsem schopná hrát jen jednou rukou, což u oficiálního ovládání moc nejde.

Na cdčku, které se k nám takhle záhadně dostalo jsme našli 122 her. Některé starší a některé v té době nové. Objevila jsem další strategie (před tím jsem hrála Civilizaci 2.) Civilization byla první strategie, kterou jsem hrála a hrozně se mi líbilo vývoj věků. Hrozně mě bavilo stavit si svojí pevnost nebo palác. Vždycky jsem měla strašnou radost s další věže nebo keře. Na nově nabytém CD (zeleném) jsem nalezla Settlers a Warlords. Settleři mě ani moc nebrali, ale na Warlords jsem strávila hrozné množtví času. A to hlavně na dvojce. Tato fantasy tahová strategie mě fascnovala množstvím "království" a množstvím jednotek. Grafika byla taky úžasná.
Bratránek mě naučil se PK-ZIPem a ARJ a od té doby umím cokoliv rozpakovat a cokoliv zapakovat. Také jsem se naučila překecat počítač, aby spustil hry, na které neměl dost paměti etc. Všechny hry byly zabalené na určitý počet souborů o velikosti 1,45MB. Se sestrou jsme se tedy rozhodli cdčko pořadně prozkoumat. Hry jsme brali podle abecedy.

První hrou, která nás zaujala byl Alcatraz. Byla to hra, která se dala hrát ve dvou, kde jsme si mohli navzájem pomáhat, ale hrát sám za sebe. Já jsem ale v probíjení ven z vězení nebyla nejlepší. Další hrou byl Archon Ultra (Strategic Simulations - SSI). To jsou takové bojové šachy. Nejsou to ale klasické šachy. Mají jiná pravidla a jsou dosti fantasy. Šlo o vybití všech figurek nebo vzatí "krále". Když nějaká figurka vzala jinou nastal souboj. Každá figurka má svoji sílu a životy. Střelec má větší šanci, že vyhraje nad pinčlem. Když nastal nějaký souboj, dostali jste se do nového okna, kde souboj začal. Zde se teprve ukázalo, kdo nakonec vyhrál. Nemusel to být nutně střelec. Vaši bojovníci-figurky se mohly léčit nebo sesílat silná kouzla na zabití soupeře. Archon Ultra má i pěknou, ale za to dost vlezlou hudbu.

Na tomto cdčku jsem se také setkala s první hrou typu RPG. A to hned s RPGčkem od Strategic Simulations. Grafika úžasná, zvuk nádherný. Člověk by nevěřil, co se to v MIDI dá všechno stvořit. Al-Quadim měl i soundblasterové zvuky meče a letících šípů (a jiných zvukových efektů). Pokud znáte Dungeons and Dragons tak by vám Al-Quadim mohl být i povědomý, jedná se o jedno území na známém Aber-Torilu (Forgotten Realms vám možná řekne více). Je to svět námořníků a genií. Tato hra mě hrozně uchvátila a strávila jsem u ní hodně času listováním v anglickém slovníku. Hru jsem dohrála až skoro do konce (zasekla jsem se před vstupem do jiného světa). Netušila jsem, že tomuto typu her se říká RPG, ale zjistila jsem jedno. Mám ráda příběh ve hře a docela se mi líbí, když se má postava nějak vyvíjí. Sestra tuhle hru nehrála a ani se jí nelíbila a tak zkusila něco dalšího.

Shlédli jsme intro jak nějaký člověk přijede ve spěchu nějakým sporťákem, seběhne dolu do své "laboratoře" a něco spustí. Pak se najednou objeví bílá obrazovka a hra začíná. Musíte napřed vyplavat z nějakého bazénu, dříve než vás chapadla stáhnout dolů. Ani nahoře napovrchu nemůžete zůstat dolů. Když se proskákáte pres všechny "vražedné slimáky" tak se ještě utkáte s nějakým neznámím tvorem. Zjišťujete, že se jste se objevili v jiném světě - Another World. Tuto trochu horrorovou hru jsem dokonce i dohrála. Kola jsou krátké, ale v té době mi daly hrozně zabrat. Hry typu Battlefield a B17 podrobně zmiňovat nebudu. Ale hrála jsem válečné letadlové strategie a bavilo mě to.

Bylo načase abychom zase jeli za babičkou a tak jsme se zase setkali s bratránky. Zde jsem nám byla ukázaná Dune 2, která mě po návratu hrozně chytla. Kluci docela změnili druh her. Přestali hrát arkády a začali se věnovat adventurám a RPGčkám. Tak jsem se dostala ke Quest for Glory, Isharovi a Legend of Kyrandia (moje první originální hra). Doma jsem si pak sedla nad Kyrandii a hru jsem dohrála. No co byste chtěli od Westwoodu? Nádhernou grafiku, že? Ano, byla úchvatná, hudba také a příběh se mi také líbil. Hra měla jednu nevýhodu, byla hrozně ukecaná a dialogy se nedaly odklepávat. Takže čtvrthodinový rozhovor se stromem na začátku hry, některé odradil. Ale hra je dobrá a donutí vás i myslet. Aspoň vás naučí trochu systematičnosti. Quest for Glory jsem také vyhrabala a jedničku jsem odehrála na skoro maximum bodů. Chybělo mi jich sedm (a to ještě za nějakou totální blbost). Na této hře se dobře učily otázky s pomocným slovem "Do". Má slovní zásoba byla zase rozšířena o nějaká ta slova. Ishara jsem také odehrála a je to snad jediná hra, kde moje družinka byla fakt nabušená. V pozdějších letecj jsem pokračovala v trilogii Ishar i Quest For Glory od Sierry(pětku jsem teda nehrála jen demoverzi).

Další ukecanou hrou byl Flashback, který se na mém cdčku nacházel ve francoužštine, ale to ménu mladému já nevadilo a tak si vyhrabalo takový tmavě modrý velmi starý slovník. Naučilo se že elle a il jsou zájmena a že ty hrůzy, které nemůže najít ve slovníku jsou vyčasovaná slovesa. Na začátku hry se moc nemluví tak jsem se jen naučila slova stylu "pile" a "pierre". Také slova Abandonner/Quiter, Commencer a oui/non byla důležitá. Bez toho bych hru ani nespustila. První dva levely (které jsou ukrutně dlouhé, aspoň se mi to zdálo) byly na Flashback docela akční a jednalo se v podstatě o seznámení se hrou. Pak to ale nastalo, sehnat si práci a padělat peníze. Ke všemu bylo třeba dobře si číst, co vám kdo říká, abyste věděli co máte udělat. Nechápu jak se mi tuto hru podařilo dohrát. Ale úspěšně se to povedlo a na hru v životě nezapomenu. Když jsem byla v obdoní "textových her" narazila jsem na Goblins 1-3, LadyBow, IndianaJones IV, Shadow of the Comet, Alone in the Dark a také na nějaká ta RPG jako Elder's Scrolls Arena a Menzoberranzan etc.

Další RPG, na které jsem narazila bylo Summoning. Tato hra mě fascinovala svým systémem kouzlení (znakové řeči). V průběu hry sbíráte svitky s jednotlivými kouzli a musíte se postupně naučit abecedu ve znakové řeči. Pak podle slov napsaných na svitku kouzlo sesíláte. Intro hry bylo také pěkné a hudba celkem taky. Summoning (Strategic Simulations) je také hra dosti ukecaná, takže byla odehráná se slovníkem v ruce.

Další hry asi popisovat nebudu, protože za období tří let, které následovali, jsem odehrála obrovské množství her a už jen je vyjmenovat by zabralo hodně času. Jednou jsem to zkoušela a po popsání A4 názvy hrama jsem to vzdala (pak se učitelka divila, čím jsem se to zabývala při hodině).

Pentium 2, 300MHz

Přibližně o tři roky později jsme upgradovali naší 486 na Pentium 2, což byl docela brutální zásah do desky, ale podařilo se. Na tomto počítači už jsme si mohli dovolit hrát hry náročnější než Arkanoid, Prince of Persia a nějaké trochu náročnější jako RPGčka a adventury výše uvedené. Jednou zt2ch o trochu náročnějších her byl Abuse. Grafika už byla fakt na úrovní, krásný zvuk (rozuměno ve wavu). Pěkný pohyb hrdiny, který se v běhu dobře pohupoval a když střílel tak také. Bylo tam docela velké množství "tajných" cest a dost nepřátel. Bohužel to byla také jen čtyřlevelová demoverze. Ale na naší zábavu to stačilo.

Další významnou změnou byla také koupě nového hard disku (8GB). Na naší 650megovce jsme nechali systém a zbytek jsme si nechali pro hry a jiné soubory. Jednou z prvních na nově přestavěném počítači byl Mortal Kombat 3, který se oproti dvojce dost změnil. Realičnost hry se skoro vypařila, dostal takový více pohádkový vzhled. K fatalitám a přátelství, přibylo plno dalších věcí jako babality a animality a samozřejmě více krve a více postav. V této době se už začala rozmáhat 3d grafika a tak jsme zkusili jestli nerozchodíme Tomb Raidera. Rozchodili jsme ho, hra fungovala celkem v pohodě. Tak jsem se mořila s Larou. Lara ale zvládala moje chaotické pobíhání po levelu celkem dobře. Občas jsem ji utopila. Ale nakonec jsem si na 3D prostředí zvykla.

Další hra, kterou se mi podařilo někde splašit byl Tyrian. Další úžasná střílečka. Skvělá hudba, pěkné lodičky (i editor), dobré nápady a dobrý příběh. Sbírala jsem všechny Data Cuby, abych věděla prostě vše, co se příběhu týče. Vylepšovala jsem loď jak to šlo a pak jsem hrála na suicide se svojí mrkví, co střílela banány a hot dogy. Byla to další hra, kterou se mnou hrála sestra. Hráli jsme i Transport Tycoon (taky od bratránků), kde jsme se všelijak přebíjeli a snažili jsme mít, co nejvíce rozvinuté město. Mě to šlo velmi dobře. Tato hra mě bavila o hodně více než SimCity a SimTown, na kterých jsem strávila také dost času než jsem objevila Transport Tycoon.

Od této doby (o dva roky později), jsem si začala hry shánět sama a tak jsem se dostala k dalším RPGčkům a strategiím. Might and Magic VI (3DO) je také jedna z her, která se mi podařilo rozchodit. Sice mi oxydovala na harddisku asi půl roku, než jsem k ní sedla, ale poté, co jsem začala hrát jsem nemohla přestat. Vzhledem k tomu, že tato hra je dost dlouhá tak jsem měla o zábavu vystaráno. Vzhledem k tomu že MMVI: Mandate of Heavem se mi hrozně líbilo, pokračovala jsem i s ostatními MM. Z celé série RPG MM se mi ale Mandate of Heaven líbil nejvíce. Když jsem měla chuť na strategii zahrála jsem si Heroes of Might and Magic 1, 2 nebo 3. Trojka se mi svojí realičností a výběrem jednotek líbí nejvíce, ale pohádkový jednička je také pěkná.

Na tom cdčku, co jsem vyžádala byl i Quake 2, Heart of Darkness, Tomb Raider 2 a 3, Turok 2, Mortal Kombat Trilogy a Forsaken. Heart of Forsaken byla první hra, která mě překvapila opravdovým videem. Je to pěkně udělané a je to docela sranda. S Tomb Raiderem 3 už měl náš počítač trochu problém (teda grafika), ale nakonec ho spustil a tak jsem pokračovala v dobrodružstvích Lary Croft, teď s dlouhými vlasy. MKT jsem hrála také, protože mi přestala fungovat MK3 (resp. v tuto dobu se koupilo výkonnější Pentium a lepší grafika. Od té doby nám přestaly fungovat všechny starší hry. Vzpomínáte na Runtime error 200?). Forsaken byla pro mě totálně nehratelná hra. Přes Forsaken jsem se ale dostala k Descentům, kde jsem se teda naučila trochu té orientaci v 3D prostoru. Turok mi nikdy nešel a stále vzpomínám jak jsem přelézávala nějaké klády a mezitím se snažila kuší (nebo čím) sestřelit nějakého dinosaura.

Ve stejném roce, co jsem objevovala 3D hry se ke mě dostal i MK4. Resp. dostal se do berounské herny. Zjistila jsem, že mi ta hra kupodivu jde oproti jiným hrám, kde je potřeba pohybu v 3D. Všechny jsem porážela svýma úkrokama a podlýma kombama. Sehnala jsem si proto domácí osekanou verzi (mám i plnou, ale hrát něco s CDčkem na to jsem nebyla zvyklá). Na Mortal Kombatu jsem vyrostla i když to z mého popisu asi není moc vidět. Znala jsem celý příběh, všechny příběhy postav. Abych je znala musela jsem se s každou postavou promlátit na konec a opsat si ending. Pak si ho v klidu přeložit. Problém nastal od Mortal Kombatu 3, kde neexistovala pauza a ani printscreen. Ale příběhy jsem po nějaké obě opsala také (po sedmi slovech). Příběhům v MK se obvykle nikdo nezajímá, vždyť je to bojová hra. Ale právě ten příběh se mi na MK líbí. Znala jsem i všechny zvláštní útoky, fatality a jiné -ality. Mohla jsem vás překvapit i tajnýma fatalitama a jinýma drobnůstkama. Znala jsem, kde kdy se objevují tajní bojovníci a jak je získat. Většinu z toho si ještě pamatuji. Neřeknu vám třeba fatalitu Ermaca, ale jak získat Gora v MK4 vám klidně řeknu. Všechny mé znalosti o MK a příběhy jsem si psala do sešitů, které stále vlastním.

V herně se také nacházel Pinball - Star Trek: The Next Generation. S pinballem jsem se seznámila přes hru Silverball (Epic Games). Pak jsem přišla na Pinball Fantasies a Pinball Dreams u čehož jsem i skončila. Byla jsem schopná hrát klidně půl hodinu jednu hru. Už mi to tak nejde.

Dostávám se k okamžiku, kdy jsem se dostala na dva měsíce do Ameriky, kde mi byl otevřen znovu svět RPG (a nahrála jsem se i MK4). Zde mě Mike zase navodil do světa Advanced Dungeons and Dragons, se kterým už jsem se sice seznámila, ale vůbec jsem si to neuvědomila. A tak začala na novo éra hraní RPGček. Odehrála jsem stará RPG z řady Forgotten Realms a pak jsem se pustila do těch nových, které mezitím vyšli. Baldur's gate byla dost průkopnická hra. Moje družinka byla skupinka spellcasterů neschopných fyzického souboje. Avšak nakonec se prokousali až do Throne od Bhaal, kde jsem obměnila družinu. Tu jsem si pak pořadně nabušila. Dalším milým překvapením byl Torment ze "světa" Planescape. Získávat zpátky své vzpomínky byl dobrý nápad a hra měla temnější atmosféru než Baldur's Gate. Icewind dale mě však zklamala. Nejednalo se o příběhové RPG, ale spíše o "zmlať, co můžeš RPG".

AMD Athlon 1GHz

Současně s RPG od Black Isle jsem poznala i Final Fantasy VIII (SquareSoft). Přes tuto hru jsem se dostala do světa japonských her. Hra mě okouzlila svým příběhem, grafikou a zajímavým bojovým systémem. Prostě takový stohodinový film. Po FFVIII jsem se vrhla na předešlý díl, který mě uchvátil ještě více (až na jeden malý problém, kdy po mě hra chtěla klávesu ok). Poté jsem si sehnala devítku, která mě oproti předchozím dílům zklamala. Ale velké množství docela zábavných sidequestů to napravilo. Po FF jsem zabrousila do světa ChronoTrigger a ChronoCross(SquareSoft). Když jsem je dohrála vrátila jsem se k dalším FF a to desítce (FFX), deset dvojce (FFX-2), FFI, FFII a FFVI.

AMD 1,6GHz

V soušasné době jsem narazila na hru Dance Dance Revolution (Konami). O této hře jsem udělala internetové stránky, na které se můžete dostat přes tento odkaz - DDR Stránky. S touto hrou si celkem vystačím, lol. Také jsem si stáhla DosBox 0,61, na kterím už chodí většina starých her. Tak na ně vzpomínám.

Tímto asi můj článek bude končit. Vynechala jsem spoustu her, ale opravdu jak jsem teď zjistila, každou hru nemohu popsat.

Seznam her, co jsem vynechala a jsou celkem zásadní v mém hráčském životě(neúplný)

Wizardry VII
Lands of Lore
Ultime VIII
Mace: The Dark Age
Super Contra
Stunts
Crazy Cars III