Jedna z pro mě celkem dalších přístupných lokací je Vlissingen. Tento pátek jsem se ozvala Zupertailsovi, jestli když tam někdy pojedou, jestli mě tam nevezmou také. Zupertails řekl, e to není žádný problém a že pojedeme klidně zítra.

Terhulpen - Sint Niklaas

Cesta do Sint Niklaas byla celkem bez potíží. Jenom když jsem přijela do Bruselu, kde jsem měla mít devět minut na přestup jsem zjistila, že vlak do Sint Niklaas právě odjíždí. Kolej byla hned vedle té, ze které jsem přijela tak jsem vlak stihla. Ale bylo to o fous, dveře se hned za mnou zavřeli. Cestou vlakem jsem četla knihu pro biologii tak mi čas utíkal celkem rychle a nebyla jsem moc na nervy. V Sint Niklaas na mě už čekal Zupertails a odvedl mě do svého hráčského doupěte. (teď asi hraje nějaké RPGčko, čas 00:15)

Zupertailsovo doupě

Když se proderete úzkou uličkou do domu, tak vlezete do tmy, kterou narušuje jenom svit monitorů. Když se odvážíte udělat ještě dva kroky vpřed, můžete si vybrat kam se půjdete podívat. Buď k počítačům nebo konzolím nové generace. Zavítala jsem směr konzole a prohlídla sbírku japonských her (hlavně Sonica, Final Fantasy, Breath of Fire, Seiken Densetsu etc.) Na zemi se válel Playstation 2 zahrabaný v klubku drátů od různých periferií a sbírkou všech Singstar a HDLoaderu (teda takhle ho jen válet po zemi...). Nad PS2 se nachází TV - to asi nikoho nepřekvapí, ale to, co se nachází nad ní už překvapit může. Na stěně totiž visí ručně dělaný dráček Mortal Kombat 2 a Sonic. Později jsem se rozhodla jít prozkoumat okolí počítačů. Před počítačí, kde už takhle je málo místa a uprostřed cesty do kuchyně, ležely na zemi dva 3Logic hard pady. Zjistila jsem, že jsou celkem vysoko. Později jsem zjistila, že pady jsou na nožičkách (to jsem ještě neviděla^_~). Našla jsem další sbírky her (povětšinou japonských - komplet Zelda etc). Nakonec mi byliy ukázány hry od těch nejnovějších po Pong. K tomu ještě skříň s periferiema, pistolema a mrtvýma dance padama. K šoku přibylo ještě to, že dům je holandského typu. To jest vysoký, úzký a málo místa. Obrázek si udělejte sami.

Vlissingen

Po pomalém průjezdu Belgii za poslouchání a zpívání DDR songů jsme přejeli hranice tunelem přes moře a objevili jsme se v Holandsku. Tam jsme zaplatili za dálnici 5,4EUR, čímž jsme ušetřili asi hodinu a půl cesty. Za nějakou dobu jsme dorazili do Vlissingenu, kde jsme chvíli kroužili, abychom našli jediné neplacené parkoviště.

Vlissingen - The NetTemple

První náš cíl byl obchod The Nettemple, ve kterém se nachází jeden ze dvou automatů DDR ve Vlissingenu. The Nettemple je jeden malý obchůdek (zase tak malý není) s hrama na všechny možné konzole (jako, že i hodně staré). Obchod nás, ale moc nepotěšil, protože automat neběžel a už asi nějakou dobu tomu tak je. Prý, že by se rozbil (fakt, kdo na to přišel?). Takže jsem si DDR MAX2 vyfotila, prohlídla hry, skoukli jsme How To Play DDR EXT2 za znění jednoho DDR songu linoucího se od kasy a šli směr De Carrousel.

Vlissingen - De Carrousel

Hernu De Carrousel jsem už viděla na videích z holandské kvalifikace na Eurocup 2, ale ani to mě nepřekvapilo na to, jak je herna velká. Najdete tam jak výherní automaty tak nevýherní automaty. Pak také i různé jiné šílenosti z poutí a airhockey. Mají tam i pěknou sbírku Pinballů. Kromě toho všeho zde také najdete to, co mě tam přivedlo - Dance Dance Revolution 3rd Mix předělaný na DDR Extreme, 3DDX a Percussion Freaks.

DDR EXT je v celkem dobrém stavu. Teda asi takhle, je v lepším stavu než v Kölnu. Avšak šipka vlevo na pravém padu nefunguje zrovna nejlépe. Ruší všechny freezy a pro lehké lidi jako jsem já dělá problém, protože na ni nestoupám dostatečnou silou, aby se potvrdila. Vzhledem k tomu, že za dvě euro dostanete pět creditů, můžete si představit, kolik se toho dá za pár hodin odehrát. Při hraní DDR jsem dělala reklamu Czech DDR a měla jsem zase možnost se pobavit z rozhovoru nějakých přihlížejících holanďanů. Divili se, že někdo v tričko Czech DDR hraje v De Carrousel DDR. Ptali se navzájem, kde se asi nachází země, ze které jsem přijela. Za celý pobyt v herně jsem měla celkem dost obdivovatelů (i když někteří mě neobdivovali asi jenom kvůli tomu, jak jsem hrála DDR nebo 3DDX). Co mě dnes, nebo teda vlastně včera potěšilo bylo získání Extra Stage (nedivte se, že nedostávám AA na arkádě). Musím říct, že jsem tak vylekaného Boe_Boea jsem ještě neviděla (když se mermomocí snažil šlapat na šipku nahoru, aby si snížil obtížnost a nešlo mu to.). Já jsem mu řekla, že na Extra Stage to nejde. Tak se vyděsil ještě víc. Myslela jsem, že tohle bylo maximum jeho vyděšení, ale ten reverse na jeden a půl asi vůbec nečekal a asi v druhé vteřině to vzdal. Já jsem se přidala k jeho failu o deset vteřin později.

Hraní DDR jsem si zpestřovala hraním 3DDX. Toto je přiblížení pro české hráče, co znají 3DDX ve VGH (které už tam moc dlouho nepobude) a stěžovali si, že nefunguje nejlépe. 3DDX ve Vlissingenu je na tom o hodně hůře. I když v něčem to bylo i lepší (obrazovka, která měla lepší obraz). S obrazovkou, ale byly občas také problémy, protože občas zežloutla (ale aspoň obraz zůstal ostrý). Co se týče senzorů. Nefungovaly šipky nahoruP1, doluP1, vpravoP1 a D na P2. Nevěřili byste, co taková zaseklá šipka vpravo, dokáže udělat za neplechu. Každopádně jsme našli řešení. Šipka se rukou zablokuje a používá se levé šipky k výběru skladeb. (jinak zadávat kódy s jednou rukou pod senzorem byla docela sranda). Také teprve tady jsem poznala, co je to doopravdy mít rozpadající se platformu pod nohama. Ale i přesto se na tom dalo hrát a dávat Excellenty. (Full comba moc ne, kvůli ne zrovna nejlépe fungující šipce UL ale za 45 centů za credit se to vyplatilo.)

Tento deštivý den jsme se já a Boe_Boe rozhodli zajet znova do Vlissingenu. Měli s náma jet Zupertails a Quenie, ale měli doma část rodiny a tak zůstali doma. Do Sint-Niklaas jsem dorazila bez žádných problémů, Boe_Boe zrovna přijel, ale nebylo, kde parkovat tak zastavil na jednom placeném parkovišti (bez placení). Tam jsme po několika minutách chůze a moknutí došli a vydali se směrem Holandsko.

Rozhodla jsem se, že se budu dívat jak to kolem vypadá, ale nakonec jsem spíše skončila u pozorování oblohy. Jak jsme se blížili k moři oblaka byla čím dál tím více pestřejší. Tmavě fialové (opravdu, nejsem barvoslepá) mraky se vznášeli velmi nízko nad zemí. Nad nimi se nacházeli obrovské nafoukané bíle mraky. Ty každou chvíli měnily tvar. Nad těmito mraky bylo úplně modro, ale v dáli nad obzorem bylo úplně šedivo. Bylo poledne a slunce nám svítilo nad hlavami na modré obloze. Prosvítalo dolů bílými mraky na ty tmavě fialové a šedí pod těmi tmavými mraky. Vznikly z toho několika barevné sluneční paprsky, který byly opravdu nádherné na pozorování.

Když jsme projížděli pod vodou, tak jsem měla pocit jako kdybychom jsme byli přisátí k zemi a taky mě zalehlo v uších. Přejezd přes moře, ale není moc dlouhý a tak jsme byli za chvíli zase venku na pevnině. Vypadalo to, že v této části Zeelandu sněžilo a také za chvíli začalo sněžit. Začali jsme se modlit, aby ve Vlissingenu aspoň na těch deset minut, co budeme venku nesněžilo nebo nepršelo%^_~. Okolo nás se nacházeli samá pole a kolem nich kanály s vodou. Některé vypadaly jako kdyby je někdo vydlabal rukama (a možná to tak i bylo). Nakonec jsme dojeli k přístavům a odbočili směr Vlissingen-Arsenal, kde se vedle námořního muzea nachází herna, kam jsme měli namířeno. Zaparkovali jsme na bezplatném parkovišti u kina a pomalu jsme (celkem rychle) se vydali směr De Carrousel.

Když jsme dorazili do herny skoro vůbec nikdo tam nebyl. Po chvíli hraní, ale nás překvapil WildAce z DDRNL a pár dalších členů DDR. Naházelo se teda do arkády asi 30 kreditů (20centů/credit) a hrálo se. Střídali jsme se a tak jsme občas hráli skladby, co jsme v životě na arkádě nehráli. Když přišli další lidé z DDRNL tak mi nenápadně naznačili ať zahraju Stoic. No tak jsem se na ně zašklebila, ale stiskla jsem start. Ze začátku jsem dostala asi 80 perfectů a pak se to začalo po freezu trochu zelenit. Když jsem došla k té těžké části tak jsem minula první skok (good). Zbytek skladby jsem ale odehrála bez dalšího missu. Ten človíček, co mi navrhl ať Stoic zahraju na mě vykulil oči a řekl "ty jsi ale šílenec, mýt takovéhle skóre". Áčko jsem si vyfotila a hrálo se dál.

Později když mi vybíral skladbu tak se pozastavil nad The Legend of Max a nakonec mi řekl ať to zkusím. Když jsem se tvářila, že v druhém stagi radši ne, tak si to rozmyslel. Při hře kdy mi klučina věnoval credit jsem na 3rd stage vybrala The Legend of Max, který jsem následně přežila. To mi trochu zvedlo sebevědomí a v příští hře jsem na 1st stage vybrala Maxx Unlimited. Nebyl to asi zrovna dobrý nápad, ale Maxx Unlimited jsem nějakým záhadným způsobem dala (i přesto, že mě otravovalo nějaké mimino vedle platformy a já jsem čekala kdy mi tam v běhne...resp. se přibatolí). Za celých pět hodin hraní se nám podařilo dát 3 extra stage. Všechny jsem zkusila a mám nový rekord^_~ Na posledním pokusu jsem přežila 20 sekund a už jsem si plus mínus zvykla na to, že ty šipky padaj se shora obrazovky. Ten speed mod není zase taková katastrofa, ale je pravda, že když se vám tam objeví hromada skoků tak já osobně nevím kam mám v rychlosti 330 BPM šlápnout.

WildAce extra stage vždycky někomu přenechal a ti se marně snažili snížit obtížnost. Pak poznali teprve, co je to sudden death v DDR.

19/02/2006 - Vlissingen - Holandsko

Dnešek je další dem, kdy jsem se rozhodla jet do Vlissingenu. Počasí bylo takové všelijaké, ale to nám moc nevadilo. V poledne jsem přijela k Wupertailsovi a on byl tak hodný, že mi pustil Para Para Paradise na dreamcast (zelen0 kontrollery). Musím říct, že tato honk kongská verze je celkem děs. Mohli se trochu více snažit. Abzm jste se dostali do normalní hry, musíte kliknout na Endless Mode (pod game modem se totiž nachází endless mode). Pak jsem zjistila, že písničky jsou pomíchané (jako, že pod Ike Ike se třeba nachází IkeIke).
Ve hře to bylom ale ještě více zajímavé. Ono totiž 'handcharty' byly naprosto mimo a patterny se ani neopakovaly tak jak měly. Ale jinak byla celkem sranda.

Později přišel Boe_Boe a mohlo se vyrazit. V autě jsme se bavili na účet nového GPS. Celkem jsme ji holku pletli:-) Nakonec jsme dojeli do Vlissingenu. Zašli jsme do NetTemple, ale tam bylo zavřeno jako všude jinde. Divné, protože v neděli je tam normálně otevřeno (protstě všude 'Gesloten').

V De carrousel nás čekalo další překvápko. Na automatu Dance Dance Revolution byla totiž izolepou přilepena cedulka 'Buiten Werking' neboli česky 'mimo provoz. Cedulky jsme si, ale nevšímali a začali jsme hrát (respektivě, všimli jsme si cedulky asi po dvou hodinách). Tahle cedulka se, ale nacházela i na automatu 3DDX a to už bylo na mě moc. Proto jsem se sebrala na to zeptat někoho z herny. Jedna milá blondýna mě poslala za někým jiným a tak jsem tam šla (mimo hernu jsme se pak bavili o inteligenci průměrných holek ve Vlissingenu). Druhá osoba mi nakonec řekla, že senzory na ruce nefungují. Zeptala jsem se ho. jestli se, ale dá hrát a bylo mi sděleno, že ano. Tak jsem si šla zahrát i 3DDX. Před tím jsem automat asi pětkrát oběhla a zjistila jsem, že všechny senzory na ruce svítí červeně. Ale po vhození creditu se rozsvítili žlutě, zeleně nebo zůstaly červené. Tohle mě celkem překvapilo, když v Praze svítí normálně i při Demonstration Módu. Zahrála jsem si Pucka a další skladby na single a později jsem přešla na double. Docela mě překvapilo, že i bez tří šipek, jsem zvládla všechno přežít.

Na DDR se mi dneska podařilo dát pár AAček a jedno mě celkem dost překvapilo. Dostala jsem totiž AA na Matsuri Japan, což je jedna devíti tlapka. Zbylé AA jsem dostala na nějakých jednoduchých skladbách.

Mezi DDR a 3DDX jsem hrála také Drummanii a musím říct, že jsem se zlepšila. Dneska se mi podařilo dávat celkem s přehledem skladby úrovně 26. Žádná sláva to asi není, ale dokázala jsem aspoň bubnovat doprovod k skladbám.

Další výlet do Vlissingenu připadl na prvního apríla. Taťka se obětoval, že mě tam odveze a tak jsme se tam něco málo po jedenácté vydali, abych stihla začátek DDRNL meetingu. U Antwerp se nám trochu podařilo zabloudit, ale pak jsme se naštěstí otočili a udělali si jenom malou zajížďku pod mořem. To nás sice stálo pět euro, ale lepší než celý poloostrov objíždět z druhé strany. Taky se nám podařilo dvakrát vstoupit na území Holandska^_~. Docela sranda.

Za cesty jsme zase zažili takové proměnlivé počasí, tak jsem měla možnost kochat se nádhernými mraky. Prostě takové černá mračna, vedle toho šedivé mraky a nad nima nádherné bílé roztahané mráčky.

Do Vlissingenu jsme dorazili na čas začátku srazu. Když jsem přicházeli k De Carrousel tak už ve dveřích stáli DDRNL členové a uvítali mě. Pozdravili jsme se a zalezli do herny. První na co jsem tentokrát vlezla bylo 3DDX. Se mnou šel hrát Belinea a ten moc power steps nezvládal. Tak jsem mu nastavila Pretty Steps a pokračovala jsem v hraní na nově opravené arkádě. Podařilo se mi nějakým zázrakem prolézt Puck na double.

Když jsem se dorazila k DDR tak přišlo pár nových lidí a jeden měl na sobě tričko s Otaku. Hrozně se mi to líbilo tak jsem to triko musela zvěčnit.

Do automatu jsem tentokrát naházela 12 creditů a začalo se hrát. Docela jsem zvládala AA, ale možná jenom kvůli speedmodům. Po nějaké době hraní mě překvapila Clan Leaderka jednoho CS klanu a začala na mě mluvit když já jsem se snažila něco odehrát. Po odehrání všech mých stages jsem si s ní šla trochu promluvit. A byla celkem sranda, ale je to strašně ukecané stvoření. Měla s sebou foťák a dělala fotky, ale nevím, jestli se mi z ní nějaké fotky podaří dostat. Je mírný IT antitalent.

Po(mezi) DDR přisla na řadu Drummania. Tam jsem zjistila, že tam někdo hraje na úrovni 80 a to mě teda docela překvapilo. No já jsem zvládla úrovně okolo 40 takže to také není špatné. Clan Leaderka se taky snažila, ale moc jí to nešlo (za to je přesnější než já). Z této hry mám na rukou teď osm puchýřů a všechny prasklé a šíleně to pálí (to asi ten pot z DDR a prach z platformy). Taťka prohlásil, že puchýře na rukou měl maximálně tak z přehazování písku lopatou. Prostě nejsem zvyklá něco rukou držet a tak to má na mě takové následky. Ale ptala jsem se ostatních lidí, co začínali s Drummanii. Taky měli na začátku ruce plné puchýřů. Ono mlátit do bubnů, kde má jedna písnička několik stovek not, po dobu dvaceti minut je celkem dost.

Datum poslední modifikace:
-00:00 29/11/2010 S'Tsung