Reklama:
Köln, Germany
Dnes 29/8 v 11:58 jsem vyjela s taťkou, třema kočkama, hard padem a plno taškama s oblečením směr Brusel.
Tento nádherný slunečný den má v aute pár nevýhod, ale aspoň mi nezmrzly klouby a podařilo se mi usnout (ale možná to bude tím, že jsem byla naprosto vyčerpaná). Zdál se mi jeden sen. Zdálo se mi, že se nachazim v GigaCenter a hraji The legend of max na heavy na DDR Extreme. S timhle jsem se vzbudila a prvni, co jsem videla byla cedule s napisem "Koln 247 km". Později jsem se zeptala taťky jak daleko míjíme Koln a on mi odpověděl padesát km. (Já jsem byla přesvědčena o jiném čísle a měla jsem pravdu). Nakonec jsem taťkovi na mapě ukázala, kde to je a že je to asi deset km. Tak jsme zkusili Hilly (náš GPS systém) a ta nám oznámila dvanáct kilometrů.
Tatínek mě tam nakonec odvezl. Chvíli jsme hledali (celkem dlouho) GigaCentrum. Když už jsme fakt nevěděli, kde to je taťka se zeptal v nějakém baru. Odpověď zněla "two doors, this way". Nějak jsme to nepobrali, ale po dvou baracích jsme zjistili, že koukáme na GigaCenter (tak nám to i došlo). Vešla jsem a zabloudila jsem (chtěla jsem sejít dolů, abych si rozměnila Eura, ale nějak jsem ty schody minula). Táta chtěl vědět, kde jsou záchody tak jsem řekla, že dole. Ale nevěděla jsem kudy tam sejít. Táta si ale všiml schodů. Došli jsme dolů, kde jsem si nechala vyměnit dvacet euro v bankovce na dvoueura. (Tentokrát jsem to řekla anglicky a ne holandsky).
Vyběhla jsem zpět po schodech, málem vrazila do tři asiatů a doběhla jsem k DDR EXT, které bylo úplné mutelé. Vyhrabala jsem své jediné euro a vhodila ho do automatu. Malem jsem ohluchla ze zvuku vhazovaného creditu. Zacpala jsem si rychle uši a vrazila nohama do platformy. (Pár lidí za mnou se začalo smát z mého počínání).
Nakonec jsem vyhrabala brýle, sundala boty a mezi tím jsem odklikávala obrazovky s warningama etc. Na platformě jsem si přečetla, že na ni nemám lézt bosa ani v ničem měkkém.
Po obřadném sundání bot jsem nakonec vylezla na platformu a chtěla vybrat song. Nějak jsem ale nepřečetla název třetího songu tak jsem zase slezla, udělala krok k automatu a vybrala si skladbu z viditelné vzdalenosti (štěstí, že jsem měla s sebou brýle, jinak by to byla asi katastrofa). Němci za mnou se urcite náramně bavili.
Nakonec jsem si ale konečně odehrála pár prvnich songů a pár prvních áček bylo mých. Rozholdla jsem se sice zkusit dostat extra stage, ale poté co jsem zjistila, že na prvním songu mám 146 greatu, jsem snažení nechala.
Ale zkusila jsem to. Cutie Chaser momo (nebo něco) mix jsem dala s jedním missem na A a ozvalo se "marvelous" ale extra stage za to nebyl-_-. Přešla jsem proto na těžši songy na třetím stagi (ty červené).
Nakonec jsem se rozhodla pro max300 (opustilo mě dvacet na mě koukajících lidí). Tuto roztomilou skladbu jsem dala bez držení na B. Vyfotila jsem si to, ale je to jedina nepovedená fotka výsledku...naštve). Nějaké klučiny to okouzlilo.
Pak jsem ješte pro ně dala synchronized love, aby viděli něco normalního (ale děs chaos) a pak the legend of max (na jeden a půl, reverse to nebylo). Zemřela jsem na freezech uprostřed songu. Někdo tam ale měl dobré reakce. Po faildnutem TLOMu jsme vyrazili směr auto a teď jsem na ceste domů.
Datum poslední modifikace:
-00:00 29/11/2010
