Druhý výlet do Centra Babylon

Dnes se v České Republice ukázal první sníh a nebylo to jen na horách, ale také i v Praze. Stalo se také to, že byla vidět nádherná duha kvůli které jsem se proběhla domů pro foťák. Vyfotila jsem ji, ale tak impozantní to bohužel není. Popravdě těch duh bylo víc, ale tahle byla hodně velká a strašně jasná. Tak výrazné barvy jsem neviděla ani v Belgii. Jediné, co tu duhu kazilo byly velké šedivé mraky za ní.

Well, I feel like to write this down as this helps me sort things out. My boyfriend kinda hurt me a lot by his all the time the same behaviour (I won't tell more as this is his and my business actually). But this deep cut inside me grows still and I can't stop it. I feel like it would be tearing my heart in two and well maybe that's going on. I spent last several days crying, not sleeping and being in depression.

Also I spent a really nice evening with Pedro, a friend from Brazil. Pedro watched me do some katas and he took a video of some. I found it out that I again forget many katas I knew before. After this he did a really good meal for both us. I have to say it was delicious and I highly appreciated this. The little bit sad thing is that I burned myself badly in the process (of trying to cook some rice). I never imagined that burn can hurt so much! Argh, I guess I won't be able to do aikido tomorrow.

Tomorrow is going to be a tough day (I have to go to work). You know after not sleeping much, crying all the time^_^.

Tuto sobotu se konal v KD Ládví druhý ročník CzechTreku. Na tuto Star trek akci byla do Prahy pozvaná herečka Marina Sirtis, která v Star Trek: The Next Generation hrála poradkyni Deannu Troi.

Já jsem si tuto příležitost - setkat se s dalším hercem ze Star Treku - nemohla nechat ujít. A tak jsme se spolu s Xsoftem vydali na její povídaní o ST.

Jednalo se spíše o zodpovídaní otázek fanoušků, ale i přesto se někteří poprvé dozvěděli, že Marina má za manžela o dost mladšího rockera. Marina asi také dost překvapila lidi tím, že se nechovala zrovna jako andílek. To už jsem čekala, ale většina lidí v sále to od Mariny vůbec nečekali. Přece jenom ji znali jako Deannu Troi.

Po Marině byla na CzechTreku soutěž Časostop (v podstatě videostop). Musím říct, že jak soutěžící tak poradci měli opravdu skvělé výkony. Jako vymyslet někdy takové bláboly s vážnou tváří to snad ani nejde. ^_~.

Všem organizátorům a lidem starající se o Marinu takto strašně děkuju. Tak zase příští rok.

Včera se nám s Xsoftem přihodila jedna milá příhoda. Byli jsme spolu na tréninku aikido. Mě nebylo zrovna nejlépe tak jsem to nějak přetrpěla, ale viděla jsem, že mě někdo po celou dobu sleduje od baru (z baru se dá vidět do doja).

Když jsem vyšla z doja tak jsem u stolu viděla našeho trenéra jak si povídá s tou osobou, co mě pozorovala anglicky. Po nějaké době čekání na Xsofta, který se neukazoval, jsem šla za těmi dvěma lidmi a zeptala jsem se jestli se nemůžu přidat do konverzace. Chvíli jsme si povídali a potom přišel i Xsoft.

Ten človíček, co mě pozoroval si pak všimnul, že Xsoft se snaží rozmotat svůj řetízek, na kterém visela tri-force. Diskuse se tak stočila k Zeldě a jiným hrám. Později jsme zjistili, že máme tu čest se setkat s jedním Brazilcem jménem Pedro.

Povídali jsme si o hrách, střetu kultur a o hudebních hrách. Z Aikido Karlín jsme šli na večeři do naší oblíbené restaurace Xin Ya, kde jsme pokračovali v diskusi. Nakonec jsme šli k nám do bytu a potrápili jsme Pedra na hudebních hrách.

Musím říct, že Pedro je druhá osoba, co na BeatManii IIDX přežila skladbu prvního levelu na první pokus a to si zaslouží minimálně fotku.

Strávili jsme tak pěkný večer a část noci a tak bych chtěla poděkovat zúčastněným a té náhodě, která umožnila toto setkání.

Tento měsíc měla moje doména skončit a s tím měl zmizet tento blog, hlavní stránka o DDR a moje galerka. Avšak poskytovatel domény se tak nějak rozhodl zaplatit doménu za mě a tak doména minimálně ještě rok poběží.

Za posledních pár dní jsem byla doma nemocná a tak jsem měla možnost si přečíst Harryho Pottera. Musím uznat, že pátý a šestý díl se mi velice líbil. Avšak měla bych i svoje výhrady. Říct však můžu toto. Rowling ví jak psát. Její knížky jsou hodně čtivé a dobře napsané. Sice to pro mě byl celkem nezvyk číst knihu v britské angličtině, ale změna je vítaná. Poslední díl Harryho Pottera se mi však nelíbil. Každopádně jsem ráda, že jsem si toto dílo nakonec přečetla a změnila svůj názor. Avšak konec bych si představovala jinak...

Také jsem zakusila jaké to je čtyři dny bez přestávky nespat a potom něco dělat. Většinu času jsem četla a musím říct, že třetí den už jsem sotva viděla. Když jsem se poslední den pokusila zahrát si jednu konzolovou hru, tak jsem zjistila, že to vůbec nejde. Člověk nesoustředěný, nic nevidí a reflexy jsou hodně pomalé. Také to myšlení šlo hůře. Když se mi nakonec pak podařilo dvě hodiny pátou noc spát byla jsem ráda, ale až šestý den jsem normálně spala.

Posledních pár dní sleduju západy slunce na Palmovkou a musím uznat, že někdy se naskytují opravdu pěkné pohledy. Chtěla jsem některé i zvěčnit, ale většinou se mi to nevede. Jeden záběr vám však ukáži. Trvalo to asi minutu a tak se mi to nepodařilo vyfotit vícekrát a proto teda ta fotka nemá nejlepší kvalitu.

Život jde tak nějak dál, ale pomalu a těžko. Celý měsíc jsem neměla co psát a teď po dlouhé době zase mám.

Včera přijel k nám na Palmovku Xsoftův brácha a tak se zrealizoval Dune 2 maraton. Doufám, že všichni tuto starou strategii znáte a nemusím vám ji připomínat. Začali jsme hrát kolem půl desáté.

Dohodli jsme se na tom, že všichni budeme hrát za House Harkonnen a tak jsme všichni načetli první misi (no já jsem trochu zaspala). Každopádně jsme si všichni relativně rychle nahrabali přes tisíc kreditů a mohlo se jet dál. V druhé misi už jsme měli k dispozici jednu malinkou Atreidí stanici, takže jsme si ji mohli v mezičase vymlátit. Mě i Xsoftovi to šlo, ale Jirka se trochu zasekl nad posledníma budovama. Každopádně jsme všichni Atreidy vybili a šli dál.

Třetí mise už byla zajímavější. Mapa se zvětšila a už jsme měli za úkol nepřítele zničit. A tak jsme si stavěli, co největší armádku a šli jsme pak nepřítele zruinovat. Já jsem to tentokrát udělala na dvě fáze a ne jednu jak jsem dříve dělala. Napřed jsem sebevražedně s Heavy Vehicles vybombardovala nepříteli Construction Yard a pak jsem mu v druhé fázi zlikvidovala vše ostatní (a kašlala jsem na jeho jednotky, co se vydali k mojí základně).

Čtvrtá mise už byla větši oříšek, zvláště v momentě, když moje pracně vytvořené tanky přijeli k nepřátelské základně a nehli se z místa. Nešlo střílet, ani retreat ani move a tak jsem jen koukala jak mi nepřítel ničí tanky. Zkusila jsem to ještě dvakrát, ale vždy na přesně stejném místě se mi jednotky zarazili a nic. Tak nevím jestli to byl bug nebo co. Nakonec jsem to rozehrála znova a nepřítele jsem zlikvidovala z levé strany. Problém byl v tom, že Construction Yard byla budova úplně napravo.

Po dlouhém obcházení celé základny jsem se dostala k té nejzastrčenější, ale nejdůležitější budově a lehce před půlnocí jsem dohrála čtvrtou misi. Pak se ale moje hormony rozhodli změnit mojí náladu a další misi jsem nerozehrála. Kluci pokračovali dále a dohráli do sedmé mise (včetně). Skončili ve 4 hodiny ráno, kdy jsme všichni šli spát a poté i usnuli.

Pěkné to bylo, i když jsem nedohrála kam jsem měla původně v plánu. Dík.

Druhý ročník Anime Dance víkendu proběhnul v Praze v Petřinách. Report si můžete přečíst zde => AdVik '07

v metru na cernem moste jsme se setkali celkem ve velkem poctu. az jsme se vsichni sesli a nakoupili neco k piti tak jsme vlezli do metra a v poslednim vagonu jsme rozlozili nase stani - jeden trin pad, notebook a clovek drzici notebook.

hralo se na ITG2PC a trinpadu na USBcko. musim rict, ze timing padu byl presny, coz me mile prekvapilo. Dala jsem na nem par 95%. Netusili byste jake to je hrat do kopce nebo z kopce (kdyz se metro rozjizdi nebo zastavuje). Dojeli jsme az na Zlicin, kde jsme to otocili a jeli na mustek. prestoupili jsme a dojeli na muzeu, kde na nas cekal Deirh.

Spolu s Deirhem (NX, seqoy a trin odesli) jsme dojeli na namesti miru, ze pujdeme do cajovny. vylezli jsme ale v nejake chodbe, kde byl vstup do prazskeho podzemi (jen pro techniky) a tak jsme se v te chodbe rozhodli dat nejake to ITGcko.

Zkusila jsem si Elysium na 11 tlapek a pak dalsi hrali dalsi nejake songy. srandista chtel si zahrat i Driven, ale to by zabralo moc casu a taky srandista nevypadal zrovna nejzdraveji. ale hral by^_^.

Nakonec jsme teda zasli do cajovny u dvou salku. v hlavni mistonosti (te puvodni, kde je porad plno) jsme nasli misto a obednali jsme si cajiky (hlavne sahlep^_~)

povidali jsme si tak o vsem moznem i kdyz zacali jsme tak nejak grafickyma programama, co vsechno dany porgram umi a neumi etc. pres prizvani k soudu, piratstvi, viry jsme se nakonec dostali k paintballu...^_^.

Centime, Srandista nakonec odesli k Rin a Deirh bud sel s nimi nebo jel domu a tak jsme zustali ja, sniper a xsoft a dali jsme trochu odimprovizovaneho Dungeons and Dragons (avsak vzato z moji kampane pro level 14+).

Tahle myslenka vznikla z toho, ze pred nami v cajovne hrala jedna skupina lidi Shadowrun (cyberpunk role-playing game) a tak jsem trochu xsofta a snipera provedla jednim vyznacnym miste v moji kampani^_~. asi tusili, ze to skonci nemile a ze budou mit vic problemu a moznosti smrti nez neceho jineho. ale vzhledem k tomu ze me neutli a neposlali jinam se jim to mozna i trochu libilo.

ja jsem zjistila, ze sice dokazu ja DM jeste myslet ale mluvit uz moc ne.

Kazdopadne to bylo pekne spestreni dne a vsem lidem co se na teto akci ukazali dekuju, ze jsem je mohla videt, zaskakat si (v metru i mimo nej) a ze jsem si zase po dlouhe dobe mohla s nekym popovidat. i kdyz jen na chvili.

Přítel mi k narozeninám koupil lístky na Maxi Ball. Je to taková velká průhledná koule, do které si člověk vleze a je nechán kutálet se z kopce. Umíte si asi představit, že se točíte v kouli a hrozně si to užíváte. Pokud jste někdy přemýšleli jaké to je být na místě prádla v pračce tak to zkuste. (Více info na http://zorbing.cz/)

Nedávno jsme se všichni dozvěděli smutnou zprávu a to, že LaserGame na Národní musí skončit svoji činnost. Mají v plánu pokračovat s mobilní LaserGame, ale i tak konec, že první z LaserGame končí nás osmutnila.

Chtěli jsme LaserGame ještě před skončením navštívit a tak se Xsoft domluvil s jeho kamarády z vysoké na několik her. Byla jsem pozvaná také tak jsem šla. (NX se také přidal)

Na národní jsme se všichni sešli někdy po poledni. Dlouho se povídalo, ale nakonec jsme zašli dolů a zaplatili první hru. Všem nám bylo strašné vedro ještě před tím než jsme vůbec byli v pušteny do arény.

První hra byla celkem klidná. Bylo dost chvil, kdy jsem nebyla vůbec pod palbou a jen jsem si vesele střílela do ostatních (i když často mě sejmul NX a Xsoft). Pepar mě taky hodněkrát sestřelil, ale jemu jsem to vrátila. Pak tam bylo pár lidí, ke kterým se dalo přímo doběhnout střelit a odběhnout aniž by si toho všimli.

V druhé hře už to bylo krušnější, ale nakonec jsem byla třetí tak mě to celkem potěšilo^_^.

Chtěli jsme ještě na jednu hru na Zličín, ale tam měli LaserGame zabranou nějací Angličani až do večer a takže z toho nakonec sešlo.

Dnes se nám přistihlo něco neuvěřitelného. Člověk navštíví v zemi nikoho nějakou hernu a co nenajde? Soul Edge. Tato arkáda znovu zapříčinila trochu nostlagie nad starýma hrama...

V posledním Levelu vyšel článek o Cosplayi a víte co? Je tam moje fotka. Resp. stojím tam já (Yuna) spolu s Rin (Chii).

Tak mi bylo řečeno, že jako student bych byla podporována i až bych dostudovala, ale teď když skončím je to moje rozhodnutí a moje chyba a žádná podpora nebude. Když u mě dojde k sebevraždě bude to prý má chyba a asi mu teda nebude vůbec vadit, že budu mrtvá.

Z druhé strany mi bylo večteno, že jsme se prý dohodli, že já dodělám školu (úspěšně) a jiné podobné věci a že jsem to já kdo se chová nefér a že si myslím, že všechno je jenom o penězích. Také ať se na nikoho nespoléhám a pořád, že mi vztah s Xsoftem nevydrží. Možná ne, ale nebude určitě z toho, že nebudeme mít peníze.

Dalších pár týdnů uteklo (od té doby, co nám bylo oznámeno, že se máme stěhovat). Nevím ani jestli rychle nebo pomalu, avšak stalo se hodně věcí. Jednou z nejdůležitějších věcí je pravděpodobně to, že jsme našli byt a už jsme se tento víkend přestěhovali.

Další věc, která bude mít velký dopad na náš život je škola. Psychicky ji nezvládám (což už jste si asi všimli) a tak jsem se rozhodla skončit. Všichni mě teď nutí dodělat semestr, ale asi ani to psychicky neustojím. Uvidíme. Každopádně Jaderka je dobrá škola, je tam dobrý kolektiv a dobří učitelé. Líbilo se mi tam.

Tento víkend proběhl v České Republice první český Nintendo Festival. Konal se v Palace Cinamas Hostivař. Před sálem, kde se festival konal, bylo malé muzeum. Zde jste si mohli prohlédnout nějaké ty konzole od Nintenda (od NESu po Wii). Pak zde byly Wiička a DSka, na kterých si člověk mohl vyzkoušet nějaké ty hry.

Já jsem si zahrála nějakého podivného Bombermana a malého Maria na DSku. Předtím jsem hrála ještě Wii Play. Později jsme s Xsoftem vyzkoušeli FPSko Red Steel. Na Single Player u této hry nedošlo a tak bohužel nemůžu moct řict jaká ta hra je. Avšak z toho, co jsem mohla vidět se mi hra líbila a špatná asi nebude. Na začátku hry si člověk všimnul, že název je napsán v Japonštině. Později zjistil, že i menu je v Japonštině...(asi aby si Evropani začali zvykat na Japonštinu). Vybrala jsem tedy Multiplayer a pod ním jsem našla Death Match. Tak jsme se ve dvou honili buď v herně nebo doju a snažili jsme se co nejdřív odstřelit toho druhého. Chce to si trochu zvyknout na jiné ovládání. (myš a klávesnice to není). A kdyby ve hře byla možnost přehození Wiimotu a nunchuku, tak bych se nezlobila, protože mi nešlo zaměřovat.

Na Festivalu jinak byly soutěže ve Wii Sports, Mario Kart a Pokémonech. V programu byla historie Nintenda, která mě zrovna zaujala. Zde se člověk dozvěděl, že Nintendo je firma, co už je tady skoro sto let^_^. Že tato firma původně vyráběla karty a až později když prostřídala vše možné na trhu, začala vyrábět konzole.

Později večer se hrál Resident Evil na plátně. Po Resident Evilovi jsme byli zavoláni na WarioWare. Na hraní Wariowarea jsem se vnutila já a tak jsem nakonec celou hru v kině odehrála. Sice to šlo trochu hůře protože sensor bar byl jaksi jinde než by měl být (proto jsem se dvakrát vybourala...), ale jinak to šlo. Moje druhá polovička natáčela videa, které můžete najít na youtube (asi pod xsoftem nebo czech ddr).

V jednu nás šla vyhnat ochranka a tak jsme tedy pádili na noční tramvaj, která nám jela za tři minuty. Řidič tramvaje nás sice viděl jak sprintujeme na tu jedinou tramvaj co v té době jela, ale nezastavil. Ještě se na nás ošklivě podíval a zakroutil hlavou. Pak jsme si nechali nechat ujet tramvaj, která by nás dovezla přímo domů. Nakonec dorazila nějaká jiná tramvaj, co jela přes IP Pavlova. Tam jsme chvíli hledali bus, který nám málem kvůli tomu ujel. Avšak řidič se smiloval a mi jsme odjeli na Ohradu.

Za posledních pár dní se toho nějak moc stalo. Je zde pár věcí, které bych tu ráda zvěčnila.

S Xsoftem jsme jeli do Hostomic a při cestě z Teplice do Hostomic jsme měli tu možnost vidět přelétat ISS. Cestu ještě navíc křížil nějaký malý satelit. Obloha byla krásně čistá. Byla vidět mléčná dráha. Takových hvězd bylo vidět! To se tady v Praze nevidí ^_^.

O den později jsem vytáhla Xsofta v půl deváte z postele, protože se mi na něj nechtělo koukat a protože dopoledne mě ještě nechytá teplota. Šli jsme ven nakrmit místní nutrie. Vypadají jak přerostlé myši. Dvě k nám připlavaly a sebrali si nějaký ten chleba nebo rohlík. Pak si ho šli namočit a sníst. Měli pěkné tlapky^_^.

Odpoledne jsme si šli zaběhat. Nepodařilo se mi chytit druhý dech, ale nějak jsem to přežila aniž bych byla o den později rozlámaná nebo i ten samý den. Okolí Hostomic je pěkné. Teď tamvšude kvetou třešně, tak je to tam celkem dost bílé. Po proběhnutí jsme šli do Hostomic na zmrzlinu. Musím říct, že všihni lidi z okolí na mě koukali jak na zjevení. Někteří to ještě komentovali a nějaké holčiky nás ještě chvíli sledovaly. Xsoft si dal zmrzlinový pohár s lentilkama a já jsem si dala nějaký banánový řež a pak se šlo zpět k nim.

Dneska jsem ráno málem nevstala, ale nakonec jsme se s NXem sešli na Palmovce a odjeli na tělocvik. NX vybral Neomaxlong version a hned potom jsme si zahráli Max Forever. Musím říct, že těch dvakrát 1600 šipek celkem zabolelo. Po tělocviku jsem se šla podívat na jakousi směs bojových umění (napsaná v KOSu jako Judo). Jako rozcvička na začátku člověku asi dala celkem do těla (ale já už jsem se před tím hodinu aktivně hýbala tak to bylo ok). Potom jsme dělali všemožné pády a tak všelijak. Bohužel dost věcí vyžadovalo umět stojku a pak teprve slítnout na zem (to mi teda moc nešlo). Pak přišlo na řadu kumite. Povoleny byly ale jenom ruce. Tak jsem tam pár klučinům ukázala, že moje ruce mohou být nebezpečné (krýt hlavu si moc lidí neumí...no já asi taky moc ne). Později se dostalo na randori na zemi. Tak jsem si vyzkoušela nějaké ty spolu kolegy shodit na zem a udržet je tam. Na to, že jsou větší a silnější tak měli potíže a jeden, kterýho jsem dostala na záda na mě celkem koukal^_^. Trenér pak uznal, že násmoc uhnal a tak se šlo na trénování technik (staticky). Tohle už nebyla moc sranda. Odchytla jsem špatného uke a i tak nebylo dostatek času na to ty techniky se vlastně i naučit (ne že by mi ty techniky nic neříkaly^_^).

Po tréningu jsme šli na Sahleb (byl moc mléčnej) a pak jsme se prošli na Florenc, kde mi měla sestra předat moje dopisy (ale dovolat se mi nepodařilo).

Nějak se blíží doba, kdy se máme přestěhovat a tím pádem mít i byt kam se přestěhovat. Ale bůhví jestli vůbec něco seženem. Ve škole nás trápí písemkama a budou pomalu chtít i zápočtové testy.

Navíc moje váha se změnila. Byla jsem zvyklá na svých 49-52 kg a pak jsem najednou zjistila, že vážím 58kg. Moc mě to nepotěšilo. Teda jako tušila jsem to. Malé bříško a organizmus, co nefunguje jak má. Vzpoměla jsem si na větu "No to vy jaderňáci jenom studujete a nehýbete se." Je pravda, že jsem se moc nehýbala oproti letům minulým.

Zjistila jsem další věc. Moje tělo nepotřebuje jenom pohyb (jako hraní DDR/ITG), ale také mu schází chůze. Jako Xsofta zajímalo jak je to daleko z Florence na Ohradu pěšky. Tak jsem si to prošla (28 minut) a proběhla (13 minut). Z toho jsem uvodila, že se bude jednat o vzdálenost lehce vyšší třem kilometrům. O pár dní později udělala delší procházku (takovou trochu nucenou kvůli uzavřenému Florenci) z Ohrady na Hlavní Nádraží, pak Náměstí Republiky a Florenc a zpět na Ohradu. Zjistila jsem při tom, že je mi chození celkem chybělo. Alnag měl asi pravdu, ony ty procházky k něčemu jsou. Když má člověk špatnou náladu, tak se zpraví a když potřebuje nad něčímmyslet může také. Měla bych poděkovat Cábovi, který se mnou občas zašel na oběd nebo se mnou šel z Mat-Fyzu na Karlák a tak všelijak. Mohla jsem tak chodit a svůj absťák z chození nějak přejít^_^.

EDIT: no nic tak jsem si smazala predchozi zaznamy...-_- ted uz me fakt nic nepotesi...pry to je na google cache, ale nepodarilo se mi to najit

Tak další nehodnotný zápis do logu. Každý den se snažím dorazit na autobus včas - to jest v 7:03 na zastávce. Dneska se mi to totálně nepodařilo - častečně kvůli mojí depresi a častečně kvůli hledání podpory u mé druhé polovičky. Nakonec jsem na zastávce vstoupila do nějakého autobusu v 7:12 a dorazila jsem do školy včas! Fakt by mě zajímalo jak je to tady s tou dopravou.

Ve škole jsem se snažila neusnout a nebrečet. Asi se mi to podařilo, ale možná jenom kvůli tomu, že jsem toho měla hodně k napsání a že mě bolely obě ruce z psaní. Chtěla jsem ze školy odejít a tak jsem nakonec zavolala Xsoftovi jestli nemá čas. No a neměl, tak jsem se zkroušeně vrátila zpátky. Nálada se mi zvedla v momentě, když jsem spatřila hrát své dva spolustudenty Magic: The Gathering. Nevím proč, ale nějak mě to pobavilo a zvedlo mi to náladu (i když myšlenka, že budu hrát proti psychatogovi se mi moc nelíbila). Při Analýze jsme tak nějak všichni spali a mezi tím psali všechny možné kritéria a jejich důkazy (člověk si vzpoměl na věci z analýzy plus). Po analýze jsme se sebrali a šli jsme hrát MtG.

Jeden človík hrál Oathu a druhý již zmíněného Psychatoga (B/U). Proti Oath jsem to samozřejmě nedala (nedělala jsem si naděje - BTW hrála jsem za něco, co můžeme považovat za slivery). Protihráči na stole skončila dříve (než jsem ho stačila ukousat) naše stará dobrá známá Akroma než nová Razie (díky Oathu ve španělštině nebo italštině^_^). Proti Psychatogovi už to šlo lépe sice mě teda jednou kvůli jak mé blbosti tak hráčovi neznalosti možností, co může vymyslet s Faktama jsem, prohrála. Avšak sranda celkem byla (mám špatné vzpomínky na G/B/U psychatogy). Jakub (Oath) nakonec zkusil hrát s mojema Zombíkama proti Psychatogovi - vyhrál. Potom ještě vyzkoušel hrát s mým něčím, co pro zatím ještě nevím, co bude jestli někdy (R/G) a prohrál jakmile byl Psychatog na stole (což se dalo očekávat, vyhrát s tím by byla asi náhoda^_^). (tak mě napadá, že by nebylo špatné si sehnat Kird Apy). Ať už rozumíte o čem tady byla řeč nebo ne...napsala jsem to zde, protože je to asi druhá věc, co mě aspoň trochu potěšila za dnešek (MtG a tohle).

Večer jsem dorazila od NXe (ITGčko) domů na ohradu a našla Xsofta u řvoucí Zeldy (myšleno tak, že televize a wiimote byl na mě hodně nahlas). Byla jsem bez večeře, bez ničeho do školy totálně down. Jeho nenapadne mi nějak pomoct z vlastní vůle nebo podpořit a tak v tom budu sama. Ale i tak je to můj problém. Teď už je celkem pozdě na to, abych něco dělala, ale asi zkusím na chvíli spustit photoshop a zkusit začít vybarvovat Seoung Mi-nu. Zítra budu muset dodělat výpisky z měření a zpracování měření (jestli vůbec to udělám). Tak dík za přečtení a přežití mých písmenek...(asi bych se cítila lépe, kdybych byla na pozici svých Sliverů, kteří by se nechali zmasakrovat Razii - to že sliveři neuměli v té době lítat opomenu...^_~)

Včera jsme si šli vyzkoušet další hry na Nintendo Wii. Jednou z nich byl WarioWare, kterého můžete znát už z jiných konzolích. Tady WarioWare, ale nehrajete myší nebo stylem, ale wii remotem. To dělá hru více interaktivní a i zábavnější. Různé úkoly řešíte s různou pozicí wiimotu. Už je někdy sranda jenom ten wiimote včas chopit do rukou tak jak máte. Největší šok mě potkal, když na obrazovce byl obrázek wiimotu v ruce a bylo tam napsáno Drop it. I když jsem měla wiimote na ruce na poutku, nechtělo se mi ho pustit. Každopádně pokud máte rádi hry tohoto typu a máte Wiičko určitě si ho zahrajte.

Další hrou, co jsme zkusili je Tony Hawk's Downhill Jam. Proscatera a další asi znáte, že? Ale hraní na gamepadu také není zase taková sranda. V této hře je celkem dost postav a to i ženských, což jsem uvítala. Hra má téměř no loading times a celkově má hra spád a je dost rychlá. Skateboard se ovládá wiimotem tak, že držíte wiimote vodorovně se zemí šipkou vpravo směrem k obrazovce. Nakláněním wiimotu pak zatáčíte. Celkem nezvyk oproti mačkání šipek.

Včera jsem v Hradci Králové, v obchodním centru v místním JRC viděla růžové PSPčko stejně tak i růžové Nintendo DS^_^. Také tam měli plakát FFXII, ale bohužel mi ho nedali^_~.

Včera jsme se šli kouknout na kočičí výstavu. Na výstavě byly převážně mainské mývalý kočky. Tyhle dlouhosrsté kočky jsou dost velké a tak zabíraly hodně prostory ve svých klecích. Další oblíbenou rasou byly devon rexy. Nemám ráda tento typ koček. Skoro nemají srst, co se za srst dá považovat vypadá jak dredy. No popsat to neumím. Každopádně jich tam bylo hodně a asi jsou v Polsku oblíbené. Nás nejvíce zaujaly malé (koťata) barmské kočky. Hravé, mazlící se a roztomilé. Pak nás tam také zaujala jedna stříbřitě mramorovaná britka, která měla ale spíše hlavu exotky. Ale i tak byla pěkná.

Po výstavě jsme jeli navštívit nově otevřený obchodní dům Zloté terasy. Zaparkovali jsme po chvíli čekání na jednom úplně plném parkovišti. Pak jsme se pomalu vydali směrem obchodní centrum. Brzo jsme zjistili, že všechny vchody až na jeden jediný jsou zavřeny. Obešli jsme tedy polovinu budovy a dostali se dovnitř teras. Vnitřní architektura centra byla velmi zajímavá. Opravdu se jednalo o takové terasy na několika podlaží (asi šest podle našeho počítání). Terasy se úplně nepřekrývají a tak je z horní terasy vidět vždy na ty spodní. Budová je také hodně prosklená, takže je vidět na Kongresovou halu naproti a hlavní nádraží na druhé straně. Všude po centru postávaly dívky v zlatých oblečkách a rozdávaly plánky obchodního centra. Myslím si, že centrum to nebude špatné, jenom musí pominout začáteční nárazy návštěvníků.

Později odpoledne mě naši odvezli do Galerie Mokotów, kde jsem měla sraz z DDRPL, o kterém si můžete přečíst na http://czech-ddr.info.

Dnes jsem se vzbudila mírně rozlámaná s celkem pomalou reakcí na vypnutí mého alarmu. Poslechla jsem si tak začátek Maxx unlimited (můj budík), a pak jsem típla mobil. Po umytí a zabalení věcí jsem zabavila knížku, co jsem koupila taťkovi k narozeninám. Jmenuje se "A year in the merde". Je to kniha o Paulu Westovi, Angličanovi, který získal pracovní místo u jedné firmy v Paříži. Kniha je o tom jak se Paul snaží pochopit Francouze, jejich zvyky a mezitím se snaží zaintegrovat do jejich společnosti. Mezi tím vším, hledá nějakou krásku svých snů. Jeho pokusy si najít partnerku však končí katastrofálně. V knize je popsáno hodně zážitků, které si každý člověk chvíli žijící v této zemi zažije a snese je lépe či hůře. Hned na začátku se s střetnete s francouzskou módou, zdvořilostníma frázema a odpor Francouzů mluvit jinak než Francouzsky. Paul objevuje denní život v Paříži - transport, kde bydlet, jídlo a vše s tím spojené, úřady a také francouzské vyhlášené stávky. Vzhledem k tomu, že to znám z vlastní zkušenosti nemohla jsem se zbavit záchvatů smíchu. Kniha není psaná na nějaké moc velké literární úrovni avšak je psána dynamicky a poznámky psané jako by mezi řádky jsou právě to, co se na vás jako cizinci, žijící v této zemi podepsalo.

Jeden aspekt v této knize mě však od knihy odrazuje a to je Paulovo nutkání si sehnat někoho pěkného koho může svést a dostat do postele. Myslí na to často a dloube mu to v hlavě a v knize je to popsané. Toto popis života Angličana v Paříži (důvod proč jsem knihu koupila) jaksi ničí. Avšak prostřednictvím popisu jeho malých románků a záhad odhaluje studenost, předstíravost a strojenou zdvořilost Francouzů, na kterou objevíte také, když tam pobudete delší dobu.

Ve Varšavě chumelí a je bílo. Na silnicích a chodnících je, ale dost čvachtačka.

Dnes jsem s mamkou jela do Galerie Mokotów. Jeli jsme městskou hromadnou dopravu, tak jsem měla čas si ji prohlédnout. Jezdí tady červeno žluté autobusy a tramvaje. Na tramvaj jsme čekali celkem dlouho. Míjeli nás samé staré tramvaje. Nakonec přijela tramvaj, která jela správným směrem. Byla to však nová tramvaj, podobná novým tramvajím v Praze. Celkem překvápko.

V Galerii Mokotów jsme nakupovali, dali si pak sushi a ramen v jedné Korejské restauraci (tvářící se jako Japonská restaurace). Pak jsem šla do herny si zahrát Pump it Up, Beatmanii a PPP. Ale nakonec se ukázalo, že PPP už tam nestojí, BeatMania je zavřená za mřížema, ale že PIU tam pořád stojí. Měla jsem velký hlouček lidí okolo, když jsem hrála. Dva kluci si mě natočili a po skončení jeden řekl druhému: "Chápeš to?" a on na to "Nechápu". Tím jsem se pobavila na zbytek dne.

Jinak update stránek, který se konal včera povětšinou je smazaný, protože ehm...se nezkopírovala záloha a ze serveru je to smazaný. (to jen kdyby se náhodou stalo, že tu někdo v době, kdy to bylo online si toho všimnul. pro ostatní beze změn).

Nazdárek lidičky. Jsem v současné době v Polsku u svých rodičů. V Praze bylo krásně jarně, když jsem odjížděla a tady normálně chumelí. I když nechci mluvit o počasí ani o meteoritu, co spadl tento týden na Jižní Moravu. Chci říci něco jiného.

Můj blog už delší dobu není psán podle původního plánu, kde jsem lidem chtěla říct jaké jsou mezi národy rozdíly, kde jsem chtěla říci něco zajímavého, co by mohlo někoho zajímat, kde jsem chtěla napsat něco o srazech nebo setkání s lidmi, které jen tak nepotkáte. Už asi půl roku chodím okolo a nemám co psát. Jsou zde jenom věci, co mě tíží a chtěla bych se o ně podělit, ale to je zlé a špatné. Ano jsou stále věci, které jsou zajímavé. Zelda, zjištění jak život jde dál v Praze, Česko-japonská společnost. Ale mám pocit, že co píšu je prostě prázdné a možná to nikomu ani moc nedá.

Možná je čas skončit s tím, co píšu. Nebo jen počkat až se věci změní nebo změnit přístup.

Ve středu jsme se domluvili (já s Xsoftem) s Dave de Sadem, že se k němu půjdeme kouknout na Nintendo Wii a na to, co tahle konzole nabízí. Jela jsem z Berouna a tři autobusy nejely nebo se pro mě zneviditelnili. Ale nebyla jsem tam jediný cupitající člověk čekající na autobus. Každopádně v 7:20 (o hodinu později než bylo v plánu) jsem dorazila na Ohradu.

Z Ohrady jsme se snažili kontaktovat Davesada, ale nepodařilo se. Tak jsme koukli na Whois domény a zjistili jméno. Došli jsme na adresu, kterou nám Davesad dal a hledali jsme na zvoncích příslušné jméno. Nějak jsme ho neviděli, ale nakonec jsem ho našla (schované pěkně uprostřed, lol).

Uvítali nás a pustili nás do pokoje, kde bylo Wii. Davesade se tam snažil hrát billiard. Vypadalo to celkem schopně. Člověk udával úhel a určoval, kam táglem (wiimotem) zasáhne kouli. Do koule se pak šťouchalo nějakým tím pohybem s wiimotem. Musím si tohle příště zkusit.

Davesade se nás zeptal, co chceme vidět a vzhledem k tomu, že jsem se těšila na Zeldu tak jsem řekla o ní. Ukázal nám jak se ve hře pohybuje, používají předměty a bojuje. Wiimote sloužil jako meč. Wiimotem se také zaměřovalo a střílelo (pěkné). Celkově ovládání je hodně citlivé, ale člověk si na něj zvykne celkem rychle (až na to zaměřování). Také jsem čekala, že daný ovladač bude tak o deset centimetrů delší. Wiimote je celkem malý.

V Twilight princess jsme tak jezdili na koni, procházeli se mapami a zabíjeli gobliny a jiné zrůdy. Pak jsme měli možnost shlédnout Sky Palace. Pěkný palác v oblacích. Graficky nádherný. Člověk ale toho v paláci moc nenachodí. Chce to používat dva grappler hooky co má Link. Pěkně se přitáhnout k jedné věci a pak k další. Žádná sranda to není. Později jsme si šli zarybařit. Nebyla by to Japonská hra bez rybaření, že? Musím říct, že lov ryb prutem (wiimotem) a jejich navíjení je sranda.

Zelda má jednu novinku. Link se může pohybovat ve vlčí podobě. Vlk má jednu schopnost "sense", kterou vidí, cítí, co lidská bytost nevidí (jako například mrtvé duchy). Jsou na tom zaležené questy a tak člověk musí trochu změnit myšlení.

Celkově hra vypadá fakt skvěle. Jak graficky, tak hratelností. Tuhle hru jestli budu mít někdy možnost bych ráda odehrála. Fakt nádhera.

Ve čtvrtek jsem nedokázala spát. Měla jsem depresi a vůbec se mi nepodařilo usnout. Když jsem si řikala, že usnu zazvonil vedle mě mobil. Zvedla jsem se tedy a odcválala na cvičení z algebry a matematické analýzy.

Když jsem se vrátila domu, moje špatná nálada pokračovala. Avšak chtěla jsem jít na vánoční večírek v Česko-Japonské společnosti, na který jsem se těšila už dlouho.

Odpoledne jsem z únavy odpadla a usnula jsem. Po čtvrté jsem se vzbudila. Nějak jsem nevěděla, co dělat a tak jsem byla na netu a později jsem se šla nějak zkulturnit. Nakonec jsem vypadala jako milá holčička^_^. Celkem chvíli mi trvalo jak mám na svých vlasech udělat "uzel" (k vytvoření uzlu jsem nakonec použila audio kabel, nic lepšího tady na Ohradě není).

Upravila jsem se jak to jen v rámci možností šlo (na sobě jsem měla totiž jeany a Czech DDR triko). Nakonec jsem dorazila do KIS ČJS, kde už pár jedinců bylo a povídalo si za konzumce Onigiri a různých jiných Japonských a Českých jídel.

Musím říct, že Harumi udělala fakt dobré Onigiri. Pár jsem jich snědla (dvě). Povětšinou jsme si povídali, ale došlo i na jiné aktivity. Jedna Japonska nám dokonce zahrála na housle. Pěkně se to poslouchalo. Došlo i na trochu DDR, ale bohužel strop v CJS nevydržel a tak se musel bydlící ve třetím patře patnáct minut uklidňovat a udobřovat. DDR tak skončilo, ale udělala jsem aspoň pár pokusů o překecání Japonek, aby si šly zahrát (v Japonštině). Možná, kdyby se trochu počkalo, šly by si zahrát (pilo se trochu alkoholu).

S Czech DDR lidma jsem si pak zahrála hru "ulov obrázek toho, co někdo řekl v Japonštině". Přišla jsem když už se asi celkem dlouho hrálo, ale ulovila jsem si deset kartiček^_^.

V CJS jsme také prohrabali jejich knihovnu a našli pár booků mangy Doraemon. Co nás však zarazilo byla kniha "IGIRISUha oishii". Jednalo se o knihu jak je britská kuchyně dobrá. A průvodce knihou (tudíž kuchyní) byla lžička^_^. Někdo tam objevil i Harryho Pottera jedničku.

Nakonec jsme museli odejít a já jsem odešla s Molíkem za Xsoftem a NXem na jedné privátní akce, kde zařizovali DDR. Musím říct, že tam bylo celkem hlučno a lidi v náladě. Ale jinak večírek dobře zorganizovaný. Akorát ty lidi někdy strašně dupou a podpatky na Cobalt Fluxech nejsou to pravé.

Nakonec jsme všichni skončili strašně vyčerpaní a to jsme měli domluveno, že v sobotu půjdem na lov dárků. Lov se nakonec uskutečnil a pro mě úspěšně. Děkuji Molíkovi a Cloudovi, co se k nám přidali.

Long time no see...Po chřipce jsem začala něco dělat do školy a začala jsem všechno zvládat a všechno mi šlo. Začala jsem přemýšlet, že začnu dělat i něco jiného jako zábavu (kaligrafii nebo sumi-e). Bohužel se moje tělo rozhodlo zaprotestovat ještě jednou (trochu vážněji) a tak bylo po srandě.

Škola jde mimo mě, nevím, co se tam děje a kdy se mají psát písemky na zápočet etc. Ani nevím, co v nich bude a jiné předměty jdou také mimo mě. Snad se to ale dá nějak dohnat. A hlavně děkuju všem, co se o mě starali.

Taky se snažím zjišťovat, kde končí moje zásilky, které mi někdo poslal. Objednala jsem si totiž ovladač na BeatManii. První týden jsem ho čekala, druhý také. Když třetí týden nechtěl dorazit bylo mi to nějaké divné (ale byl v ČR). Po čtvrtém týdnu a dál už jsem ho začala shánět trochu více. Ale pořád nic a tracking přestal fungovat. Dneska jsem to zkusila znovu a zjistila jsem, že můj balíček dorazil v pátek prvního týdne do Prahy. Ale prý moje adresa je nesprávná a tak se balík vrátil zpět (akorát druhá strana říká, že ho nemá). Takže te%d moc dobře nevím, co dělat, ale napsala jsem pár mailů a třeba to pošlou znova (mezitím ovladač zlevnili o 30 dollarů).

Je tu ještě jedna zásilka, co mi nedorazila. Prostě nedorazily mi diplomy z mistrovství světa v DDR a ITG. Asi teď zase napíšu PG. Nějak se jim nechce řešit můj problém. Adresu mají taky dobře...

Já mám na poštu strašnou smůlu. *crying*